Na sobě šedé tričko, jehož záda zdobí tři velká písmenka – USA. Kulisu jeho tréninkové dřiny tvoří na zdi pověšená česká vlajka a pod ní veliký nápis BRNO. Ne, tohle není ilustrace globalizovaného sportovního světa. V hale brněnského Sokola I se právě ke svým snům přibližuje David Jessen.
„Postoupit tak jednou do olympijského finále...“ nesměle se pousměje 18letý sportovní gymnasta. Už pár týdnů je mladík, jenž trvale žije ve Spojených státech, českou nadějí, která by po chudých letech mohla vozit z vrcholných akcí cenné kovy. „Talent to je,“ pokyvuje jeho český kouč Petr Hedbávný.
„Otázkou je, jestli dokáže prodat potenciál.“ Svůj um může ukázat už zítra v Baku, kdy na premiérových Evropských hrách začínají gymnastům vícebojařské kvalifikace. Mezi kontinentální plejádou nebude chybět ani mladý „Američan z Brna“ s poutavým životním příběhem.
Od útlého dětství v tělocvičně
Jessen je totiž potomkem bývalé vynikající gymnastky Hany Říčné, která v roce 1985 získala pro svoji vlast poslední gymnastickou medaili na mistrovství světa – bronz za sestavu na bradlech. Počátkem devadesátých let se někdejší československá závodnice vydala na Floridu, kde poznala gymnastického trenéra dánského původu Lorina Jessena. A v roce 1996 se jim v Brně, kam se maminka na skok vrátila, narodil David.
Že by to byla prozíravost, aby jednou její syn mohl reprezentovat stejnou zemi jako ona? „To ne, bylo to spíš proto, že mamka neměla v USA zdravotní pojištění,“ rozesměje se drobný hoch. „Jsem Brňák jak poleno,“ oznamuje roztomilou češtinou s anglickým akcentem.
Ke kariéře gymnasty byl tak Jessen předurčen. Jako kdyby místo dudlíku dostal do kolíbky kostku magnezia. „Tak to nebylo,“ sděluje teenager, který už jako batole trávil celé dny v tělocvičně. „Mamka je v Americe trenérka a já si mezitím skákal na trampolíně.“ K radostnému hopsání postupně přidal kotouly, přemety, salta. A tamní odborníci brzy pochopili, že v Davidovi dřímá mimořádné nadání.
Propracoval se až do amerického národního týmu juniorů. „Na mistrovství Ameriky jsem byl druhý,“ chlubí se svěřenec běloruského trenéra Vasilije Vinogradova. „Ale potom jsou senioři. K tomu závodníci na univerzitě. Všichni jsou strašně dobří,“ vydechne obdivně Jessen. Kvůli nabité americké konkurenci jeho maminku napadlo: Co kdyby to David zkusil v Česku? A byl to dobrý nápad. Už v dubnu totiž mladík soutěžil na evropském šampionátu v Montpellieru, kde ve víceboji obsadil 33. místo – byl nejlepší z Čechů.
Jessen poprvé v životě zblízka sledoval elitní Rusy, Ukrajince či Brity. „Skvělý pocit závodit s nimi.“
Kromě Ria láká i medicína
Zatímco dříve jezdil do Brna na pár dní v roce navštívit prarodiče, poslední týdny před Evropskými hrami se zabydlel u babičky a dědy na Lesné. Připravoval se na Evropské hry, první květnový víkend si střihl debut na mistrovství republiky. Výsledek? Tři zlata a tři stříbra.
„Zatímco druhý závodní den byli všichni vyčerpaní a šetřili se, David si přidával do sestav nové prvky,“ vypráví kouč Hedbávný. „Sice kazil, ale bylo to obdivuhodné.“ Právě bývalý reprezentační kolega Hany Říčné se při českých návštěvách stará o jejího syna. „Vždycky se Davida zeptám, co řekl Vasilij. Já jen jeho trénink koriguju, aby byl co nejúčinnější,“ popisuje Hedbávný.
„Musím ale říct, že David je hodně pracovitý díky prostředí, v jakém vyrůstal. Musel o svoji pozici bojovat daleko tvrději než tady.“ Jessena však bitva o vysněnou olympiádu v Riu čeká i v Česku.
Příští rok totiž svaz může do Brazílie vyslat pouze jednoho závodníka. Rivaly brněnského rodáka jsou veterán Martin Konečný a Daniel Radovesnický. „Bude to těžké, ale celkem si věřím,“ špitne Jessen. O nominaci může napovědět výsledek z Baku, definitivně bude jasno po podzimním mistrovství světa v Glasgow.
Kromě sportovní mety má Jessen i další cíl – vystudovat medicínu na prestižní univerzitě ve Stanfordu, kam jej nedávno přijali. „Zkoumat tělo mě baví,“ říká syn slavné matky. „Líbilo by se mi být fyzioterapeutem, ortopedem nebo chirurgem.“ Na univerzitu však nastoupí až za rok na podzim. Sny si totiž plní postupně. A první na seznamu je olympiáda...
