Ano, ten Masalskis, který ještě před pěti lety chytal první ligu v Písku. Teď Česku málem překazil sen o medaili, když z 50 střel pustil jen tři. "Viděl jsem na Češích, jak se bojí. Jak je trenér nervózní, a šlo to vycítit už před zápasem," říkal současný gólmana Dinama Riga.
Když po prohraném osmifinále mluvil s novináři, střídal ruštinu s angličtinou, na češtinu si netroufl.
Přesto říkal: "V Česku byla sranda, hlavně v Budějovicích a Jihlavě."
Prožil tu rok, během kterého si vyzkoušel angažmá v Budějovicích, ve Varech i v tehdy jednoznačně poslední Jihlavě. Chvíli musel přetrpět i prvoligové vyhnanství v Písku. "Je mi jedno, že Jihlava nehraje o titul. Pochytám více střel, což je vždy dobře. Je to více zábavy," vyprávěl před pěti lety.
Teď si to samé zopakoval a v semifinále zářil. "Každý říkal: Lotyši? Pche, stejně prohrajou. Tak jsme šli a udělali to, co umíme," vyprávěl. "Proti Čechům je těžké hrát, když se ti kluci rozhodnou a začnou bruslit. To vás umotají. Jenže oni bruslit nezačali. Vůbec tady nemají tak rychlý tým jako dřív."
Ne, po zápase nevolil žádné diplomatické řeči, neschovával se za klišé. A tak třeba řekl: "Chtěli jsme vyhrát a vykopnout Jágra na letadlo domů. To byl náš cíl. Málem jsme to zvládli. A když jsme to nezvládli my, zvládnou to Finové. Jak Jágr přestal hrát, tak se to před naší brankou přestalo vířit. Ovečkin udělal dobrou práci." Pak jen dodal: "Nemáme se za co stydět." A to měl svatou pravdu.
