Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Sobota 19. srpna 2017 Ludvík

Fotbal se dočkal olympijské slávy

Kamerunská radost - Kamerun poprvé v historii vyhrál olympijský fotbalový turnaj | foto: AFP

30 2000
S y d n e y (Od zvláštního zpravodaje iDNES) - Fotbal to na olympijských hrách nikdy nemá lehké. Většina zápasů se odehrává mimo hlavní centrum sportovních slavností a mnozí fotbalisté-olympionici ani nemají možnost spatřit na vlastní oči hořící olympijský oheň. Finalisté letošního turnaje se však dočkali, odehráli rozhodující duel přímo na Olympijském stadion u pod historickou vlajkou s pěti kruhy a hořícím symbolem her. Vítězní Kamerunci navíc převzali zlaté medaile přímo od předsedy Mezinárodního olympijského výboru Juana Antonia Samaranche, kterého u pódia doprovázel i šéf světového fotbalu Sepp Blatter.

Fotbalovému finálovému zápasu musela uvolnit místo atletika, která zde měla své centrum. Královna sportů však svému nejpopulárnějšímu poddanému ustoupila jen nepatrně, a finále se muselo hrát v pravé poledne.

I tak se hrálo před rovnými sto tisíci diváky, kteří sice nefandili tak náruživě, jako při finále ženské čtyřstovky, když si běžela pro zlato Australanka Freemanová a člověku z toho lítal mráz po zádech. Ryk ochozů však nebyl jen nárazový, ale trval s dvěma přestávkami dvě a půl hodiny.

Po pátečních atletických soutěžích měli údržbáři stadionu prodlouženou šichtu. Bylo potřeba smazat všechny čáry, které vymezovaly sektory pro jednotlivé disciplíny, a především se musel důkladně ošetřit trávník. Do hladka zacelit každou ránu po dopadajícím disku, kladivu, kouli či oštěpu.

Vztyčit branky, nalajnovat vše tak, jak pravidla vyžadují, či zapíchat rohové praporky, to bylo jednoduchou rutinní záležitostí, ale problém byl se střídačkama. Nikde pro ně nebylo místo, nikdo žádné nepřipravil. Trenéři a náhradníci se proto museli spokojit s umělohmotnými křesílky, jaká jsou k vidění na každé druhé zahrádce u Sázavy. Chataři dobře vědí, o jak chatrný jde materiál, dneska to poznal i jeden z kamerunských trenérů, který se zhroutil ve chvíli, kdy Pierre Wome proměnil rozhodující penaltu.

Diváci měli větší pohodlí, a k jejich spokojenosti přispěla i velká obrazovka, na kterou mohli pošilhávat, když neviděli dobře na trávník. A na góly se mohli podívat ještě ze záznamu. Opakovat nebylo možné jen sporné situace, to pravidla zakazují. Když šel do televizního přenosu záznam, režisér na stadionu obratem zařadil prostřih na diváky. Návštěvníci tak přišli o opakovačku zlomových okamžiků, po kterých byli vyloučeni dva Španělé. Gabri za faul a Jose Mari za simulování oceněné druhou žlutou kartou.

Finále nabídlo vynikající podívanou, Kamerun dokázal srovnat dvoubrankovou ztrátu, ale po celé prodloužení nevyužil převahu dvou mužů v poli a desetitisíců fanoušků na stadionu. Rozhodovaly tedy penalty, a při nich jediná chyba: Španěl Amaya nastřelil břevno, a tak pořadatelé stavěli vítězné pódium pro Kamerunce. Ačkoliv se na slavnostní akt čekalo skoro půl hodiny, na ochozech zůstali téměř všichni návštěvníci, aby si polední podívanou vychutnali až do úplného konce.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze