O nemoci běžkyně hovořit nechtěl. Zemitý horal čerpá sílu ze šumavských hvozdů a jeho nátura mu napovídá: Věř do poslední chvíle. „Den je dlouhá doba. Stát se může cokoliv,“ pronesl na stadionu v Pragelatu, kde včera neměl s kým trénovat.
Před čtrnácti lety přivezl teenagerku Neumannovou na hry poprvé. „Tehdy v Albertville to byla holčina, dítě nezkažené světem, strašně natěšené. Do všeho se bezhlavě vrhala,“ vzpomíná.
Trénuješ moc, vytýkal jí. Nebo: Nemůžeš jen jíst a jíst. „Ale dovedla se vydat. To jak bejčila, to absolutní chtění, jsem obdivoval.“ Dnes je z Neumannové rutinérka. „A velká profesionálka,“ říká kouč.
Zatím nemá čas na nostalgii, vždyť po hrách ještě vyrazí na skandinávské turné. „Ale jednou člověk musí skončit,“ uvědomuje si. „Každý je nahraditelný, to je životní pochod. To víte, že budou krizovky, kdy mi Katka bude scházet, ta její osobnost i velký sport, co jsme spolu dělali.“ Na co nejraději vzpomíná? „To by bylo na knihu,“ uchichtne se.
Pak přece jen vyloví z paměti: Ramsau. Její návrat po porodu. Hned první závod suverénně vyhrála. „Já tomu věřil. Ten návrat zvládla excelentně. Tehdy v Ramsau jsem byl dojatý – a na Katku hodně pyšný.“
Neumannová možná prodlouží kariéru ještě o jeden rok, do světového šampionátu v Sapporu 2007. Frühauf však už u toho být nemusí. Dohoda zněla do této olympijské zimy. „Po sezoně vše zhodnotíme,“ povídá.
Až skončí zima, vrátí také rodině, co jí často bere: sebe. Vyveze manželku i dva syny. „Třeba na Lipno na ryby. Nebo tam, kam budou kluci chtít. Oni rozhodnou.“ A on sám? Co si nadělí?
„Já jsem skromnej člověk. Mně stačí projít se kolem baráku.“ Dnes vyrazí k trati v Pragelatu. Snad i proto, že v ní Kateřina Neumannová poběží za zlatem. „Pokud bude jen trochu schopná jet, pochybovat o sobě nemusí,“ opět ujišťuje.
A i kdyby zlatý sen zůstal navěky nenaplněn, Frühauf už jednu olympijskou zlatou medaili v duši nosí. Je z Nagana 1998, z pětky, ve které jeho Neumannová skončila druhá.
„Jela tehdy životní závod, před sebou měla už jen Lazutinovou. Najednou se proti nám příroda vzbouřila, za dvě minuty měla Katka stopu před sebou plnou sněhu. Čtyři sta metrů sjezdu do cíle! Kdyby jí tam někdo projel ten napadanej hnůj, vyhrála by. Ví to celý odborný svět.“
Frühauf říká: Tohle zlato máme u pánaboha. A co to dnešní?
 Stanislav Frühauf, trenér běžkyně Kateřiny Neumannové. |
