Ve sluncem zalitém areálu v Krasné Poljaně působí vysoká zeď za terči i navzdory bílému nátěru nevzhledně. Ani obří olympijské kruhy opticky nerozbíjejí ten kolos. Loni, kdy ještě "zářil" zelenomodrou barvou, mu biatlonisté říkali "bazén".
V sobotu z něj Jaroslav Soukup vylovil první olympijský kov pro český biatlon: bronz. Soukalová s Vítkovou jdou do boje v neděli.
Zatímco v uplynulé sezoně přinesl sprint Soukalové první výhru ve Světovém poháru (Pokljuka 2012), letos se v rychlém běžeckém tempu s deseti výstřely na pódium nepostavila. V Annecy chyběl kousek, skončila čtvrtá...
Pod pěti kruhy ji neoblíbená trať čeká hned na úvod. "První závody jsou pro mě takové smolné, jako bych se neuměla zkoncentrovat na střelbu." Když o tom mluví, točí zrak k té velké bílé zdi. Před ní bude zpomalovat a ztěžka se vydýchávat po porci na tratích.
"Bude to jiné, člověk se tak rychle nedokáže uklidnit," popisuje záludnosti rychlého tempa v řídkém vysokohorském vzduchu. "Věřím, že nám prospěje, že jsme tady byli jako jedny z prvních výprav."
Osm dnů se sžívala s točícím se větrem. Výsledek? Na prvním těžším tréninku si mezi položkami nevšimla, jak výrazně se vítr otočil. "Na jiných střelnicích by to při této ráně ještě spadlo, tady jsem se vůbec nechytla. Dala jsem si trojku a ani jsem nekoukala."
Ušní bubínky už však přivykly netradičně zpožděné ozvěně. Po výstřelu jako by se zvuk vracel do uší s několikavteřinovým zpožděním. "Jako bychom stříleli s vyšší ráží. Ale je to otázka pár tréninků, pak si člověk zvykne."
Kabinky lanovky, které v pravidelném tempu přejíždějí nad střelnicí a zejména pod umělým osvětlením budou vrhat stín na obří bílou zeď, téměř neregistruje.
"Až budu na pokraji sil, ani si nevšimnu, že tady někdo stojí na střelnici, natož abych koukala na lanovku," řekne v žertu. "Stín tam jede, ale ne někam k terčům, což by odvádělo pozornost."
V neděli je připravena naladit koncentraci na maximum. Nervozitu zažene. I mráz by ráda. Na těžkých, kopcovitých tratích se lehce obává namrzlých pasáží. "Kdyby přituhlo, ve sjezdech by to byl docela mazec."
Starosti spojené s počasím přenechává trenéru Ondřeji Rybářovi. A reprezentační kouč, jenž od této sezony nejlepší českou biatlonistku připravuje, se s nimi netají.
Dva večery totiž areál Laura znenadání zahalila bílá tma. "Přišla v mžiku a vůbec jsme neviděli na terče. Při jednom tréninku to třeba dvacet minut vůbec nešlo, dalších deset minut se to zlepšilo. Toho se bojím nejvíc, aby nepřišlo něco během závodu, co by ho ovlivnilo."
