Se čtvrtou zlatou medailí už se Wickenheiserová pomalu mohla loučit. Vždyť Kanada ve finále ještě v 57. minutě prohrávala 0:2. Za stavu 1:2 pak Američanky trefily tyčku její prázdné branky. V čase 59:05 však vyrovnala a v prodloužení vydřela triumf 3:2.
"Byl to zápas, který se zapíše do dějin," řekla útočnice Wickenheiserová, nejslavnější hokejistka všech dob. "Nepamatuju si těžší vítězství. Jsem hrdá, že jsme překonaly všechna protivenství."
Stála v Čechovově sálu pro tiskovky, držela lahev s kolou bez cukru. Vypadala vyčerpaně a blaženě zároveň. Na krku jí visela masivní zlatá "placka". Dosáhla na ni ve čtvrtek v napínavé partii s úhlavními sokyněmi z USA.
Úspěch si vychutnávala, jak jen mohla. Po tradičních oslavách na ledě a v šatně vůbec nešla spát. Ani ranní déšť jí nekazil náladu. Dopoledne vyrazila z vesnice do arény Bolšoj na trénink svých krajanů Crosbyho a spol. S radostí přijímala blahopřání, potěšilo ji video z kabiny klubu Edmonton Oilers, které na internet vystavil jejich kapitán Andy Ference.
"Vždycky je fajn vidět dospělé chlapy skákat, jako by se zbláznili," pravila v obklíčení reportérů.
Otázky na ni pršely z několika stran najednou, nestíhala se otáčet. "Cítily jsme naléhavost, ale nepanikařily," líčila atmosféru na střídačce v době, kdy se čas na dotažení amerického náskoku krátil.
Byť už na turnaji nedominovala jako dřív, stále jí v kanadském "ženstvu" patřila důležitá role. V Soči je vyloženou celebritou. Při slavnostním zahájení nesla kanadskou vlajku. Zvolili ji do Komise sportovců MOV. Kdysi jako první z hokejistek nastoupila v mužské profesionální soutěži (ve Finsku a Švédsku). Říká li se Gordiemu Howeovi Mr. Hockey, jí by slušela přezdívka Lady Hockey.
Díky omračujícímu obratu se ve čtvrtek znovu cítila jako v sedmém nebi – po stříbru v Naganu a třech zlatých medailích ze Salt Lake City, Turína a Vancouveru.
Konkurence mezi ženami se vyrovnává jen zvolna. Kanaďanky a Američanky dál vyčnívají. "Pokud budou ostatní holky 11 měsíců v roce pohromadě jako my, doženou nás," míní Wickenheiserová.
V Čechovově sálu mluvila o synovi Noahovi, jehož adoptovala, když žila s českým trenérem Tomášem Pacinou. Už je mu třináct a stále nemá rád hokej. Jeho máma zvažuje ukončení kariéry. Chodí sledovat lékaře na pohotovost a jednou by chtěla pracovat v nemocnici. Ale bude pro ni těžké opustit hokej.
