Stadion je ptačí hnízdo pro 91 tisíc diváků. „Letos 17. září se hnízdo narodilo. Už stojí na svých nohou,“ povídá Žang Weiwei.
Toho dne instalovali dělníci majestátní konstrukci z 36 kilometrů ocelových prutů zkroucených do tvaru hnízda. Dělníci bydlí opodál v provizorních domcích, na balkonech suší košile. „Jsou to čisté, bezpečné domky. Oni si je zaslouží. Vždyť stavějí historický monument,“ ujišťuje Weiwei.
Vylézáme z autobusu, jsme na dosah stadionu, jen se ho dotknout. Stop, dál už ani krok. Voják vartující u čínské vlajky je poslední metou, kam smíme vkročit.
Do prosince 2007 budou hotové veškeré interiéry. „A vedle vybudujeme umělou řeku,“ nadhodí jakoby nic Ji Ximženg, zdejší mediální šéf, a rukou máchne k jednolité hnědé ploše, kde úřadují jeřáby.
Přivírám oči, představuji si. Je pátek, 8. srpna 2008. Uvnitř hnízda začínají XXIX. olympijské hry nového věku.
Opodál, zaražená v hlíně, už dnes stojí nástěnka. Deska cti se snímky nejzasloužilejších dělníků. Osmého srpna na ní možná jedna fotografie přibude. „Soudruh“ Steven Spielberg. Hollywoodský režisér přijal nabídku čínského kolegy Žang Jimoua, aby společně stvořili scénář „nejlepšího slavnostního zahájení her v historii“.
Ale konec snění. „Nastupovat, nastupovat, odjíždíme,“ volá Weiwei.
