Gizatulin, padesátník v drahém obleku, je na "svoji" halu náležitě hrdý. "Vot takaja krasata," rozpřáhne ruce u modrých tribun a vede nás dál: oranžové šatny, posilovna se 40 rotopedy, antidopingová místnost se třemi kontrolními zrcadly, aby si tu žádný sportovec nedovolil podvádět.
Šajba je s kapacitou 7 tisíc diváků menší ze dvou olympijských hal. Ta větší, modrobílá aréna Bolšoj pro 12 tisíc diváků, připomíná naducaný polštář a je hned "přes ulici". Za slovo ulice dosaďte zatím výraz staveniště. Ačkoliv jsou haly zvenčí i zevnitř hotové, prostor mezi nimi připomíná vojenské cvičiště. Nu vot, molodci, přes zákopy a louže vpřed!
Útroby arény Bolšoj jsou majestátní. "Jako haly v NHL, co?" povídá místní šéf Vladimir Čerkasov. "Jen tak velké hlediště, jako mají v NHL, tu nepotřebujeme."
Nepotřebují? Abyste pochopili. Soči má sice 330 tisíc obyvatel, jenže není to ani trošičku hokejové město. Když už, tak tenisové, ve zdejší slavné tenisové škole vyrůstali Kafelnikov a Šarapovová. Zato hokej? "Moc fanoušků tu nemá," uznává Čerkasov.
Ani žádný profesionální hokejový klub tu nenajdete. Nicméně ten nejbližší je, dle ruských měřítek, nedaleko. Jen 350 kilometrů odtud slouží v Krasnodaru jako farma Viťazu Čechov. "Možná ho sem po hrách přestěhují." Přestože krasnodarský tým má teprve rok vlastní novou halu...
Cena arény Bolšoj byla rovněž "balšája", přišla i s infrastrukturou na 180 milionů dolarů. Ano, slyšíte dobře, v přepočtu na 3,6 miliardy korun. 7. února se tu konala slavnost Rok do her, dorazili pánové Putin i Rogge, všichni si potřásali rukama a vůbec nevadilo, že hokej před nimi hráli jen výběr Soči proti výběru stavařů.
"Šířka hřiště je evropská, ovšem mantinely i plexisklo jsou podle NHL standardů, aby si hráči ze zámoří připadali bezpečně a chtěli přijet," ukazuje manažer Čerkasov. Smlouva mezi NHL a MOV stále čeká na podpis. "Ale oni určitě dorazí. A zahrají si v nejlepší hale, jaká teď v Rusku je."
UŽ JSOU HOTOVÉ. V hale Šajba se budou hokejisté na olympijských hrách v Soči převlékat v těchto šatnách.
Sto metrů odtud se do metrové výše pění vlny Černého moře a večer vytvářejí burácející zvukovou kulisu ke světelné show, kterou obstarává 38 tisíc diod na povrchu haly. "Mohou vytvořit jakýkoliv barevný obraz," tvrdí průvodkyně Oksana Kovalčuková, zaměstnankyně státní společnosti Olympstroj, která tady vše buduje.
Jen pokud si s denním předstihem u Olympstroje vyřídíte bumážku a dostanete coby novinář svolení od organizátorů her, můžete vkročit na stavbu, kde bude za rok tlouct srdce her. I haly pro krasobruslení, rychlobruslení a curling jsou hotové, zatímco zahajovací stadion je dosud kostrou.
"Do Olympijské vesnice odtud dojdu pěšky za deset minut," těší se Martina Sáblíková. "A až bude po hrách, pojedou tady mezi všemi těmi halami formule 1," ukazuje Oksana.
Při pohledu z okna mikrobusu je to náročná představa. Pro tuto chvíli by sem zapadal spíše rallykros. Po stavbě se prohánějí staré kamazy, lady i moskviče. Všudypřítomný prach, toť současná realita Olympijského parku ve vyhlášeném lázeňském letovisku.
Je až nepředstavitelné, že do 7. února 2014 tu vše stihnou. "Práce pokračují podle plánu," říká však rezolutně Oksana. Kdy tedy budou hotové? "Přesné datum neznám. Ale prostě hotové budou."
