Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Neděle 20. srpna 2017 Bernard

Hoši, hlavní je, že budeme nejhezčí, říká trenér bobistů

JDE TO I BEZ BOBU. Jan Stokláska (vlevo) a a Ivo Danilevič patří mezi tahouny českých bobistů. | foto: Ivana Roháčková

4 2010
V nafukovací hale na Strahově pomalu krouží po tartanu dva ramenatí mládenci, je krátce po deváté ráno, všude ticho, jen venku na pražském kopci fičí a do očí padá mokrý sníh. "Nazdar, borci, mám pro vás ty kvádra," hlásí trenér Petr Horn, když skrz otočné dveře vpluje dovnitř.

Zbrusu nové kombinézy si devět českých bobistů zabalí do báglů a dnes odpoledne s nimi vyrazí na olympiádu do Vancouveru. "Hezký, modrý. Hodí se nám k oranžovým bobům. Nejdůležitější je přece být nejhezčí, ne nejlepší," povídá Jan Stokláska, usměváček s nepřehlédnutelným přívěskem na zápěstí.

"Nejhezčí budeme vždycky, to přece ví každý," přidá se Dominik Suchý, Plzeňák s tmavou bradkou.

Jsou dva, víc se jich ráno nesešlo. Část reprezentace si šla zacvičit na severu Čech a pražská parta se na poslední chvíli rozpůlila, protože Bohman s Kozlovským nestíhali. Tak je to u bobistů skoro pořád. Protože je peněz málo, často se připravují ve skupinkách. "Stmeluje nás ten společný cíl," tvrdí.

Italům pomáhá s vývojem bobů automobilka Ferrari, Němci v laboratořích zkoumají nové slitiny, Rusům platí přípravu bohatí sponzoři, Kanaďané své olympiádě obětují všechno.

A Češi? Oranžový čtyřbob, svou největší zbraň, si už před čtyřmi lety koupili od Slováků za 30 tisíc eur. "Ale žádný křáp do muzea to není, měli jsme štěstí."

Stokláskův otec půjčil 300 tisíc korun, zkušený pilot Danilevič sehnal dalších 300, zbytek dal olympijský výbor. "Loni jsme si museli půjčit ještě milion, abychom mohli odjet sezonu, a tak máme jen dluhy," říká Horn, bývalý závodník, dnes kouč a místopředseda svazu.

Bobisti očima kouče Horna

Martin Bohman Náš pozér. Ten svůj double biceps ukazuje všude, říkáme mu Ronnie.
Ivo Danilevič Všeuměl. Na co sáhne, to umí. Snad ho zase nechytnou záda, pro první čtyřbob pilot číslo 1.
Vladimír Hladík Náš kecka. Ke všemu má poznámku. Někdy se mu nepovede.
Jan Kobian Úžasný tahoun. Jede už na páté hry.
Ondřej Kozlovský Milej kluk, introvert, student. Na vysoké zemědělské dělá postgraduál.
Jan Stokláska Musí se o něm rozhlašovat, že je z kluků nejhezčí, to on má rád. Sprinter. Stovku uměl pod 10,6.
Dominik Suchý Pohodář. Překvapilo mě, jak se zlepšil. Dřív skákal do dálky, rekord má 736.
Miloš Veselý Můj miláček, pilot, se kterým jsem dlouho jezdil na dvojbobu.
Jan Vrba Další náš krasavec. Do bobů si vlastně sedají jenom hezcí kluci.

Kdyby to dovolovaly regule, bobisté by do olympijského koryta ve Whistleru nastoupili s nápisem FOR SALE na kastli. Čili na prodej. "Takhle budeme muset čtyřbob po olympiádě prodat, abychom dluhy splatili. Leda bychom zajeli pohádkově a pak získali sponzory," říká Horn.

Hornovi hoši se potí na dráze, skáčou přes překážky, lehce po špičkách probíhají rovinku, jeden druhého tlačí před sebou a imitují roztlačování bobů, které je čeká na olympiádě.

Oranžový čtyřbob (zřejmě ve složení Danilevič, Kobian, Suchý, Stokláska) je největší nadějí. "Do desítky je to reálné, do osmičky mega, do šestky zázrak, to si pak klidně nechám oholit hlavu," tvrdí Horn. "Ale hoši, jestli nebudete do patnáctky, zpátky poplavete!" "To abych si přibalil plavky, co?" vypálí Stokláska. "A nezapomeň čepici, ať ti v oceánu nenachladne šiška. Pozor na kosatky," radí mu Suchý.

Zatím jsou ti ramenáči v pohodě, vtipkují, včerejší trénink nebyla velká dřina, spíš jen důkladné protažení, aby namožené svaly při dnešním letu nezatuhly. To skokan do výšky Jaroslav Bába, který dorazil do haly později, dostal do těla víc.

Bobisty čeká pár rychlých tréninků až v Kanadě. "Musíme doladit startovní reakci, to rozhodne. Když ty moje lemra zvládnou start, do osmičky být můžou," zasní se trenér.

A kdyby ne, Češi stejně zapůsobí. Všichni si nechali udělat speciální olympijské tetování, stejně jako každé čtyři roky. "Mám první a ještě bych tak dvě rád přidal," ukazuje Jan Stokláska pravý biceps s hranatým logem her a siluetou bobu. "Naši z toho radost neměli, ale já neváhal. Je to rituál."

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze