|
Článek vyšel na názorové stránce MF DNES |
Co tlačí pražské politiky i olympijské činovníky ke zvýšené aktivitě, aby Praha podala kandidaturu už příští rok v červnu, přestože se mluvilo až o roku 2020 či 2024?
Údajně skvělé výsledky nových územních i ekonomických studií, které prý ukazují, že město může být na olympiádu konanou za deset let připraveno se vším všudy. Nikdo však tyto "výtečné" závěry dosud detailně a veřejně neprezentoval, takže o jejich reálnosti zatím můžeme jen pochybovat.
Známá fakta
Známá však jsou jiná fakta. Přímé náklady na hry se odhadují na 135 miliard korun, další pětinásobná částka je potřeba na vytvoření infrastruktury, jako je moderní dopravní síť.
Zaplatit by to musel stát a město, ale ty na to nemají. Jsou totiž extrémně zadlužené a nedokážu si představit, kde by se našly další stovky miliard korun na olympijské hry.
Praha přitom nemá v současnosti pokryty základní investice v desítkách miliard, jako je čistička odpadních vod nebo městský okruh. Vedení města však je ve vleku stavební lobby, pro kterou představuje olympiáda obrovský byznys, a proto se velmi snaží akci prosadit.
Ale je tu i strašák Kongresového centra, na jehož rekonstrukci a dostavbu si město půjčilo před šesti lety tři miliardy korun a nyní je horko těžko splácí a centrum zřejmě raději prodá.
Navíc mnozí ekonomové upozorňují, že nejsme na takovou megaakci typu olympiády ekonomicky připraveni a že hrozí další vysoké zadlužování, což se ostatně stalo Řecku kvůli dvojnásobným nákladům oproti původním předpokladům na hry v Aténách.
Olympijské hry - to jsou však hlavně sportoviště. Praha by určitě potřebovala, aby nová vznikla, ale menší a multifunkční, využitelná pro běžnou veřejnost, a ne mamutí stadiony, jaké potřebuje olympiáda s kapacitou 30 až 100 tisíc diváků.
Pro hry chybí zařízení s dostatečnými ochozy pro atletiku, fotbal, cyklistiku, baseball, softbal, pozemní hokej, lukostřelbu, plážový volejbal, tenis, jezdectví, střelbu, vodní slalom, kanoistiku, veslování, plavání, basketbal, volejbal a házenou, box, judo, šerm, stolní tenis, vzpírání, badminton.
Pokud se postaví, co s nimi po olympiádě bude, když i na nejpopulárnější sport u nás, na fotbal, chodí jen několik málo tisíc diváků? Budou zřejmě chátrat, až se rozpadnou.
A co doprava? Podívejme se na její dnešní katastrofální situaci. Dokáže si někdo představit, že by se v Praze přepravovaly denně další statisíce lidí navíc? Byly by hotovy silniční okruhy a přivaděče, jejichž výstavba se táhne (samozřejmě kvůli nedostatku financí) už několik let?
Bude na opravu dalších silnic, když díry po loňské zimě stále nemizí, ale spíše se zvětšují? Zvládne Praha, zejména její historické jádro, útoky stotisícového davu každý den, po celý měsíc?
A co kapacita ubytovacích zařízení? Pro pořádání her bychom potřebovali 400 až 500 tisíc lůžek. Současná situace, když sečteme hotely, penziony, koleje a kempy, říká, že máme k dispozici jen 115 tisíc. A to nemluvím o nákladných bezpečnostních opatřeních či vysokých investicích do nutné modernizace zdravotnických zařízení.
Proč ne referendum?
Proč nebylo k celé záležitosti vyhlášeno referendum, ve kterém by Pražané, jež pořádání olympiády nejvíce zasáhne, politikům u stolu jasně řekli, zda si hry přejí, nebo ne? Sám jeho vyhlášení prosazuji celý rok.
Pravidelně od začátku roku předkládám na každém zastupitelstvu návrh na projednání referenda, bohužel jej odmítají právě ti, kteří olympiádu tak nesmyslně prosazují.
Chtěl jsem vést seriózní diskusi na toto téma, na základě které by Pražané rozhodli, jestli souhlasí s konáním olympiády ve svém městě.
Když se podívám na výše uvedená fakta, připadá mi velmi utopické říkat, že za 10 let uskutečníme tuto bombastickou akci . Nesmíme dopustit ani to, co udělal Brusel, když připravoval Expo. Vybetonoval a zničil genius loci původního krásného památkově chráněného města. Praha je komorní město a myslet si, že v ní uspořádám olympiádu, je vize smělá, ale naprosto nerealistická.
