Po dvou prohrách se český tým střetl s outsiderem skupiny - Itálií. "Oni nejsou tak slabým soupeřem, jak by si někdo mohl myslet. Nejsou sice tak kombinačně dobří jako my, ale jsou mnohem sehranější a fyzicky jsou na to stejně. Předvádějí silový hokej, my naopak ve hře používáme hlavu.
Naši kluci věděli, že je čeká zápas o "život". Měli na paměti, že musí vyhrát. Všichni jim to připomínali. Hlavně média byla chvílemi až hysterická...
Chybou Itálie byl špatný gólman
Itálie hrála zpočátku celkem dobře. Její chybou však byl gólman. Hell příliš jistoty neprokázal a tak se naši poměrně snadno v 1. třetině dostali do dvoubrankového vedení. Když se Hell zranil a ve 28. minutě střídal, skončila tak naše šance na vysokou výhru. Sice Václav Prospal po minutě přidal třetí gól, ale to bylo vše z chyb brankářů Itálie.
Vedli jsme 3:0 a tento výsledek nám na výhru v pohodě stačil. Mohli jsme už jen udržovat. Šetřit síly a dávat pozor, abychom se nezranili a příliš neunavili. Naopak soupeř začal hrát tvrdě, neměli co ztratit. Za daného stavu to pro ně znamenalo konec. Nepostoupili by ze skupiny. Snažili se vyprovokovat rvačky a strkanice...
Upřímně, my nejsme tým, který by soupeře drtil od úvodního buly do posledního hvizdu. To je tak Kanada a Rusko, ale Česko tuhle hru nikdy nepředvádělo a myslet si, že vyhrajeme 6:0, to těžko...
Prospal mi připomíná sebe za mlada
Italové ožili v závěru poslední třetiny, když se jim podařilo snížit, ale my jsme příliš zkušené mužstvo na to, abychom za dvě minuty ztratili vedení o dvě branky s týmem, jako jsou oni.
Když Václav Prospal uzavřel účet zápasu na 4:1, měli jsme postup jistý a on završil hattrick. V utkání předváděl sympatický výkon. Hrál bojovně. Vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsem hrál já. Měl jsem toho s Vencou dost společného, byl jsem bojovný hráč a střelec, ale také zrovna bruslení nebývalo mojí silnou stránkou...
Jakou může mít Jágr, Lang a Ručínský motivaci? Vždyť všechny trofeje už posbírali.
Nemůžu si pomoci, někteří hráči na mě působí dojmem, že nemají chuť ani motivaci hrát pro tým a dřít. Proto taky nebyly hra a výsledek nijak oslnivé. Oni sice veřejně prohlašují, že chtějí vyhrávat a dovést reprezentaci na špičku, ale upřímně, jakou může mít šestatřicetiletý hráč motivaci, když všechny trofeje už vyhrál? Řekl bych, že je to případ Jágra, Ručínského a Langa. Vnitřní odhodlání prostě schází, ať kohokoliv přesvědčují o čemkoliv.
Mnohem lépe se zde prezentují mladí jako Erat a Bulis, lépe bruslí a do soubojů chodí s energií a bojovností. Chtějí úspěchy, protože na ně ještě nedosáhli a moc pro ně tato vidina znamená.
Kanada potřetí za sebou neprohraje
Vítězství nad Itálií dodá našim klid před posledním zápasem ve skupině proti Kanadě. Na tohle utkání se velmi těším, jelikož Kanada je tým, který nepustí soupeře ze třetiny. Trochu se o naše bojím, jelikož dělají stále mnoho chyb při bránění a Kanada je mužstvo, které je dokáže potrestat. Tomáš Vokoun sice hodně střel pochytá, ale otázkou je, zda to bude na ně stačit.
