Před dalšími závodníky si držel mírný náskok. Jak moc dramatický závod to byl, však diváci u televizních obrazovek vidět nemohli. Záběry se dostaly do přímého přenosu až v samotném závěru.
Pro oči československých občanů to byla ovšem velká nádhera. Pribilinec s rukama vztyčenýma k nebesům zvládl i poslední metry závodu a vysílen se skácel k zemi.
Před osmi roky v Moskvě skončil dvacátý, před čtyřmi roky myslel na medaili, ale jako sportovec země východního bloku kvůli bojkotu v Los Angeles chyběl. "Tehdy jsem měl životní formu," litoval.
Jeho vysněný okamžik tak přišel až v Soulu. Před závodem si pod státní znak zašil čtyřlístek, talisman od manželky. Na trati si pak ještě tři sta metrů před cílem říkal, že i stříbrná medaile bude skvělá.
Přesto ze sebe dostal ještě poslední zbytky sil. "Pak už jen čekáte, kdy bude konec. Bolí vás každý krok," popisoval Pribilinec v rozhovoru pro slovenský deník Pravda. "Moc dobře si ty okamžiky v Soulu vybavuji. Jsem zdrženlivý, ale v cíli jsem vykřikl. Jedinkrát v kariéře."
. Osudy zlatých medailíSeriál k olympijským hrám Čtěte denně |
Rok po olympiádě v Soulu pak Pribilinec kvůli problémům s kolenem ukončil kariéru. Pracoval na ministerstvu vnitra a po rozdělení republiky se jako přesvědčený komunista vrhl na politickou dráhu. Čtyři roky byl poslancem slovenského parlamentu za Stranu demokratické levice.
Nakonec se však se stranou rozešel a stal se z něj podnikatel. Nyní má smělý plán. Koupil bývalý hotel, který chce přestavět na národní olympijské centrum.
Proč ne, když je jediným Slovákem, který kdy získal na olympijských hrách atletické zlato.
