Oba se smějí, nadšeni z vlastní formy i změny počasí. "Je o deset stupňů míň, vzduch se po dešti vyčistil. Najednou je tu skoro evropské klima, ne ta šílená dusna. Hned se mi jede líp," povídá Synek. "Už ani obloha nepůsobí tak depresivně," dodává kolegyně.
Každý bydlí na hrách jinde, ona podporována početným realizačním týmem v hotelu poblíž trati, on daleko v olympijské vesnici, doprovázený pouze trenérem Dolečkem. "Tolik lidí jako Mirka bych kolem sebe nechtěl. Stačí mi jeden nervózní kouč," říká zvesela.
Jak ještě se závodní dny českých hvězd v Pekingu liší?
Ráno. Oba vstávají v osm, o půl deváté snídají. "U nás v hotelu toho moc na výběr není. Vajíčka nebo slaninu nechci. Většinou si dám jen suchý toast a džem," říká Knapková. Synek si ve vesnici sportovců naloží sladké. "To abych měl energii. Slaninu jsem si dal jen jednou. Až po závodech jim to tady vyjím včetně mekáče."
Cesta na kanál. Knapková jezdí taxíkem od hotelu, za pět minut je tu. "Jen na taxíka se musíte složitě nahlašovat předem." Synek se stal expertem na odjezdy autobusů z olympijské vesnice. Cesta mu trvá o hodinu déle. "Poslouchám hudbu, třeba Kabáty nebo Sto zvířat."
Dopolední rozveslování. Objedou na kanálu jedno kolo, celkem čtyři kilometry, načež se Knapková vrací taxíkem do hotelu, kde si k obědu objedná rýži s kuřecím masem a špenátem. Synek zůstává přes poledne na kanálu, k obědu má těstoviny. "Ale nejsem vybíravý, ani zhýčkaný. Kdyby tady měli jediný druh jídla, sním ho."
Relaxace po obědě. Knapková na hodinu usíná. "Pro jistotu si nařizuju budíka." Potom jí fyzioterapeutka spravuje tělo. Hodinu a půl před startem čtvrtfinále se veslařka vrací na kanál. Synek nespí vůbec. "To bych byl celej malátnej." V malém pokojíku, který v loděnici objevil, se natáhne na matračku a čte časopis 21. století. Připraví si iontový nápoj, rozcvičí se. "A pokaždé 38 minut před startem jdu na vodu. To už je taková rutina."
Na co myslí na startu? Probírám si v hlavě strategii. Ta dnešní zněla: Do prvního kilometru pojedu frekvenci, pak podle potřeby přidám," líčí Knapková. Synek se raději snaží nemyslet na nic. "Čistím hlavu a čekám, až se rozsvítí ta zelená mrcha (startovní semafor) a vyjedu. Pak už ze mě všechny nervy spadnou."
Myšlenky během závodu. Knapková se soustředí na vlastní techniku a poslouchá pokyny trenéra Kacovského ze břehu. "Dneska na mě křičel extrémně hlasitě: Dýchej, uvolňuj se." Synkovi při lehčích závodech občas unikají myšlenky. "Třeba při rozjížďce jsem pozoroval kameru, jak mi jezdí na drátu nad hlavou. Ale dneska jsem se snažil víc soustředit." Vesluje se mu lépe než v sobotu, ostřihal si mozoly na rukou. "Drolily se mi a na ruce vznikalo takové mejdlíčko, hrozně to klouzalo."
Za cílem. Snadno vyhráli, Knapková je spokojena, že se díky tomu v semifinále vyhne největší soupeřce, Bělorusce Karstenové. "Ani já bych neměl mít v semifinále masakrální sestavu," říkal Synek. Až později se dozvěděl, že nastoupí proti Novozélanďanu Drysdaleovi i Britu Campbellovi. Půl hodiny se oba vyveslují. On hned do sebe "cpe" cukry a tekutiny. Takřka společně přicházejí za novináři. Knapkovou doprovází Josef Jindra, manažer Kateřiny Neumannové.
Večer. Synek se autobusem opět vrací do olympijské vesnice, Knapková zatím v hotelu spořádá první ze dvou večeří, které jí naordinoval dietolog Havlíček. "Raději jím častěji denně po malých kouscích." Synek naopak večeří jen jednou. "Co vypadá dobře, to si dám. Lososa mají dobrého." Už nabral zpět i závodní váhu: 99 kilogramů. S tou by měl v sobotu nastupovat do olympijského finále. Jako favorit, možná největší.
