U tří synů Pavla Hapala nebylo o výběru sportu pochyb. Fotbal hrál, pořád ho trénuje, takže synové k němu měli odmalička blízko.
„Kluci ale k fotbalu tíhli sami, nenutil jsem je. Kdyby si vybrali jiný sport, podporovali bychom je s manželkou taky. Nejmladší syn dřív závodně tancoval, potom u něj ale fotbal taky vyhrál,“ říká bývalý reprezentant.
Pavel Hapal
Jeho syn Ondřej, který nyní hraje za žáky v klubu Sigma Olomouc, by si přál jít ve šlépějích otce. „Fotbal hraji od čtyř let, jednou bych se rád dostal do nějakého zahraničního klubu,“ netají.
Triatlonista Jan Řehula získal před patnácti lety bronzovou medaili na olympiádě v Sydney. Nyní jako trenér české reprezentace ordinuje pravidelné dávky svému synovi Jakubovi. V Plzni ho dovedl v kategorii dorostenců ke zlaté medaili. „Vítězství mě žene dál. Ve spolupráci s otcem věřím, že se adekvátně připravíme na nadcházející vrcholy sezóny - mistrovství České republiky nebo Evropský pohár,“ říká odhodlaně Jakub.
Když se v autě řve a padají facky
Tréninky pod vedením vlastního rodiče snáší trpělivě také Ema Vykoukalová, házenkářka z Hané. Její matka Monika vede družstvo žaček v klubu Zora Olomouc i dívčí výběr na turnaji v Plzni.
„Až po dorostenky jsem hrála házenou v nejvyšších kategoriích, nyní ji pátým rokem trénuji,“ popisuje svou bohatou házenkářskou minulost Monika Vykoukalová. Při zápasech je na dceru přísnější než na ostatní hráčky. „Jsou rodiče, kteří své děti chrání a protežují, a rodiče, kteří je drtí. Já jsem ten druhý typ,“ přiznává.
Ema (vlevo) a Monika Vykoukalovy
Třináctiletá Ema přidá: Máma je prý na ni škaredá a házenou nedokáží hodit za hlavu ani po utkání. „Po cestě z tréninku domů se v našem autě běžně řve, někdy padají i facky. Doma se potom mele všechno dohromady - škola, házená i nepořádek v pokoji,“ svěřuje se Ema Vykoukalová, která zdědila sportovní předpoklady také po otci, bývalém hokejistovi Jiřím.
Vzor v rodině nechybí ani nadějné výškařce Dianě Změlíkové, dceři olympijského vítěze v desetiboji z Barcelony 1992 Roberta Změlíka. A hodně blízko k úspěchům má i čtrnáctiletý Vojislav Štěrba z Pardubic.
Je nejmladším členem plaveckého klanu, který proslavila zejména nejstarší sestra Lenka – v roce 2010 jako šestnáctiletá, vůbec nejmladší Češka, přeplavala kanál La Manche. „Lenku bych rád napodobil, nebo i překonal. Víc mě ale táhne bazén. Mým snem je olympiáda,“ popisuje své cíle Štěrba. Z té mládežnické v Plzni si odvezl čtyři cenné kovy, stříbra a dva bronzy.
Vzdělání na prvním místě
Geny a vedení ke sportu odmalička není to jediné, co děti ze sportovních rodin spojuje. Všichni shodně potvrdí: Pro rodiče je prioritou vzdělání. Bývalý úspěšný cyklista a aktuální trenér Václav Ježe říká:
„Důležité je, aby syn vystudoval a měl dobré vzdělání.“ Syn Tomáš, dvojnásobný medailista z mládežnické olympiády, má jasno. „Táta si zakládá na tom, abych uměl cizí jazyk. Navíc mamka je učitelka angličtiny, takže u nás je škola na prvním místě, až potom kolo,“ netají.
„Talent a nadání je jedna věc. Ve sportu ale mohou přijít nenadálá zranění, a záhy je po kariéře,“ vysvětluje Hapal. Na řádné plnění školních povinností jeho tří synů dohlíží především jeho manželka. „Je to hlavně její zásluha. Já sám do toho moc mluvit nemůžu, sám jsem na školu příliš nedbal.“
A syn Ondřej pečlivě studuje zejména cizí jazyky, rád by jednou hrál v zahraničí.
