Jandu otrávil tenis
Nedochvilnost správce tenisových kurtů ve Frenštátě přinesla českému skoku Jakuba Jandu (vpravo).
Chodíval tam odpoledne hrát, jenže nesnášel věčné čekání. A tak odešel s kamarádem Zbyňkem Krompolcem skákat z můstku.
Tajně. Pár týdnů předtím byl čtyři měsíce v nemocnici, prodělal dvě operace. Při hře na slepou bábu mu kamarádka nechtěně prokopla očnicovou kost.
Jandu vyřadili ze sportovní třídy. Lékaři radili: "Dělej radši tanec. Mistr světa už z tebe stejně nikdy nebude."
Táta Milan, bývalý sjezdař, vzpomíná: "Pustil jsem ho tam. Pak jdu kolem a někdo leží pod můstkem na zemi. Náš Kuba."
Pár dní nato volala Horská služba.Maminka málem omdlela. "Máme tady vašeho kluka. Zlomil si ruku." A tak to šlo pořád... Teď už nepadá. Zato létá daleko.
Koukal zlobil v bazénu
Desetiletý Martin Koukal přišel domů a řekl: "Já už na ten hokej nechci." Spoluhráči mu nadávali, že místo zápasu odjel na běžecké závody. Táta byl na brankářskou dvojku žďárského týmu tvrdý: "Musíš dokončit sezonu." Jenže rozhodl mateřský cit.
"Martin býval šílenej tygr," vzpomíná maminka Božena na staršího synka. Na plaveckých kurzech zůstával často na břehu bazénu, protože zlobil. Ale lyže, ty miloval. Běžky i sjezdovky.
V klubu trenéra Bradáče měli skvělou partu. "Na závěr tréninku jsme v Dolínkách mohli na běžkách jezdit z kopce, to mě bavilo," vypráví Martin Koukal.
Hodně chtěl vyhrávat. Nemilosrdně proháněl starší. A když přestoupil do klubu ze sousední Svratky jeho největší soupeř, nedal si pokoj, dokud ho nepokořil.
Bauer brečel na schodech
Maminka Lukáše Bauera vypráví: "Když byl malej, vůbec se mu nechtělo chodit na tréninky. Vzpíral se a někdy dokonce i brečel na schodech." A přece běhal. V létě po polních cestách, v zimě s lyžemi na nohou. I když k tomu, aby je nazul, ho někdy museli doslova nutit.
"Tomu nechci věřit," namítá dnes Bauer, vyhlášený perfekcionista. "Já přece vždycky chodil na tréninky rád a bez popostrkování."
Brzy přišel běžkám na chuť, opatrně na nich vyzkoušel i další lyžařské disciplíny. "Když jsme zkoušeli skoky, o pořádné tlamy nebyla nouze. Ale nejhorší to bylo při sjezdu mimo sjezdovky, kdy se mi dařilo končit mezi smrčky."
Prudké sjezdy na něj čekají i na hrách. "Ale snad už jsem se vyjezdil," doufá Bauer. Nálepka skvělého lyžaře, který nikdy nezíská medaili, ho už pořádně štve.
Sudová dělala ze sněhu bábovky
Kdy stála Nikola Sudová poprvé na lyžích? "To ještě nosila plíny," loví v paměti otec Tomáš Suda. Rodiče šli na kopec, zatímco jejich ratolest si sedla na zem a dělala ze sněhu bábovičky.
Traduje se, že otec potom do ní píchal hůlkou, aby se naučila obstojně lyžovat.
"Ale sociální pracovnice u nás nikdy nebyla. Ani když mě naši odkládali do garáže," se smíchem ujišťuje Sudová.
Do garáže? "No jo. Já totiž každý večer od sedmi do desíti strašně řvala a neplatilo na mě naprosto nic. Tak mě nechali tři hodiny v garáži vybrečet a byl klid."
Stále ještě patřila mezi předškoláky, když v Harrachově, nedaleko od chaty rodiny Sudových, poprvé vjela i do boulí. "A hned začala dělat helikoptéru s roznožkou," vtipkuje mladší sestra Šárka.
Ovšem stačí, že Sudová helikoptéry ovládá dnes. Za tři dny ji mohou donést k olympijské medaili.
Dostál má světový rekord ve skoku na hlavu
Říkali mu Bobek, protože byl prcek. Ještě nikdo netušil, že Roman Dostál jednou vyroste nejen do výšky, ale i do slávy.
Ale tehdy, v letech lyžařských začátků, byl štírkem, který musel všechno vyzkoušet.
"A taky srdcařem, který se nebál a do všeho šel po hlavě," vzpomíná Čeněk Suchomel, jeho trenér v OEZ Letohrad.
Jejich základnou bývala Černá hora v Krkonoších, kluci si uplácali můstek a skákali na běžkách.
Když jim byl můstek malý, navýšili ho a jako první ho vyzkoušel – kdo jiný – Bobek.
"Letěl hodně daleko a nám vstávaly vlasy hrůzou. Nedopadl totiž na lyže, ale na hlavu. Ale za chvíli se rozmotal a zvedl ruce nad hlavu. Sedmnáct metrů. Možná je to dodnes světový rekord ve skoku na běžkách s dopadem na hlavu," vypráví Suchomel.
Ale Dostál neutekl od běžek ke skokanům. Naopak. Přibral si na záda i pušku. A loni triumfoval na světovém šampionátu biatlonistů.
Z Bobka se stal statný obr.
Neumannová utíkala na sjezdovky
Až jako čtvrtý sport v řadě si vybrala běžky Kateřina Neumannová – po tenise, sjezdovkách a kajaku.
V zimě jezdívala s holkami od vody na běžky a všem utíkala. A docela se jí to začalo líbit.
"I když jako malá brzy křičela, že ji to nebaví, a utíkala ke sjezdovkám," líčí maminka Zdenka.
Z vody do stopy poslala Neumannovou Scheuermannova choroba páteře. V patnácti jí doktoři povolili aspoň běžky.
V tom čase vládly svěřenkyně trenéra Frühaufa z tréninkového střediska mládeže, ale brzy se za nimi začala dotahovat Kateřina.
"Tahle holka má v rukou sílu, že by mohla pomáhat dřevorubcům u Antýglu," divil se Frühauf.
A přišel nový styl, silovější bruslení, to se jí zamlouvalo. Pak nastal den rozhodnutí. Doktor Jirásek po rentgenu řekl: "Holka, voják by na tyhle obrázky dostal modrou. Ale svalově máš záda zpevněná, je načase vrátit se k pořádnému sportu." A pak už ten příběh, v němž cinkají medaile, znáte.
Hašek chytal v kuchyni
Když byly Dominiku Haškovi čtyři, hrál si na gólmana v panelákové kuchyni. Stoupl si do dveří a děda na něj opatrně střílel tenisákem.
Snaživý chlapec vzápětí začal likvidovat rány soupeřů i na ledě.
To se zimou klepal mezi dvěma položenými botami, na zamrzlém Maťáku na něj najížděli mnohem starší kluci.
"Ani mě nenapadlo, abych si vzal hokejku a šel do útoku. Prostě mě bavilo chytat, skákat po puku a válet se po ledě," vyznal se v knize Chytám svůj život.
V šesti letech se dostal do pardubické přípravky. V chatrné výstroji se prý bál, vždyť útočníci už dokázali tahem puk zvednout!
Už brzy z něj však měli obavy naopak soupeři. Z kloučka, který se v kuchyni pletl mámě pod nohama, vyrostl fenomén.
Wayne Gretzky mezi brankáři, jak ho označil slavný trenér Muckler.
Jágr měl brusle na kličku
Hokejový útočník Jaromír Jágr začínal na rybníku Čabárna, kde mu táta čistil led od sněhu.
"Nejprve jsem pochodoval jenom na hliníkových nožích a pak jsem měl rok brusle na kličku, šlajfky. Když jsem s nimi byl na kladenském stadionu, tak se mi šestnáctiletí kluci smáli," líčil ve svém životopise.
Jenže brzy začal budit spíš údiv. Chodil do přípravky, kterou v roce 1978 začal vést trenér Miroslav Íbl. Malého Jágra tehdy neznal. Ovšem budoucí hvězda v prvním zápase za čtvrtou třídu proti SONP několikrát vystřelila na branku.
"Během utkání se trenér Íbl táty zeptal, proč nechodím do sportovní školy. Ta tenkrát začínala třetí třídou. Táta mu odpověděl: Ale on chodí teprve do první. Íbl na něj chvíli koukal a pak ze sebe vypravil: To je neuvěřitelné."
Sáblíková se držela mantinelu
Nezničitelná! Taková byla od malička Martina Sáblíková. Coby basketbalistka kmitala od koše ke koši, i když vítězství už bylo dávno ztracené.
"Té holky je tady škoda," pomyslel si rychlobruslařský kouč Petr Novák a nasadil desetileté Martině brusle. Nejprve kolečkové na asfaltovém oválu, pak i ty na led.
"Přichytávala se mantinelu, aby se vůbec pohybovala. Už tehdy strašně chtěla," vypráví.
Padala a zase padala. "Bývala tak dobitá, až jí kosti vypadávaly z kombinézy. Ale nic ji neodradilo," líčí kouč.
Vzal ji na závody do Varšavy, jakmile se k němu Sáblíková blížila, zavolal: "Jedeš dobře" – a v tu chvíli zase upadla. Dnes tatáž dívka poráží Claudii Pechsteinovou, která na trati 5000 metrů třikrát po sobě vyhrála olympiádu.
 Malý Lukáš Bauer. |
 Malý Roman Dostál. |
 Malý Dominik Hašek. |
 |
 Malý Jakub Janda (vpravo). |
 Malý Martin Koukal. |
 Malá Kateřina Neumannová |
 Malá Martina Sáblíková. |
 Malá Nikola Sudová. |
