Hry mýma očima |
Ale to by v situaci, v jaké se nacházel, mohl získat jen zázrakem. Stejně jako byste po něm chtěli, aby vyhrál Turné 4 můstků před dvěma lety, kdy byl dole. A vidíte, letos to dokázal. Jenže za jiných podmínek.
Ano, jeho forma šla posledních šest týdnů dolů. Každý sportovec ví, jak obtížně uchopitelná veličina to je. Tím víc u skoků, mocně ovlivňovaných psychickým rozpoložením i fouknutím větru. A tomu neporučili ani komunisti.
O třaskavé situaci v českém týmu těsně před odjezdem se psalo už mnoho. K tomu připočtěte fakt, že Janda neměl kromě kouče na olympiádě blízkého člověka.
Na rozdíl například od Neumannové. Pohodové dny u moře ho stačily uklidnit, ne znovu našlápnout. Výsledek ovlivnila i řada technických detailů.
Janda až v Itálii zkoušel novou kombinézu, vinou počasí stačil málo tréninkových skoků, v obou závodech měly jeho lyže podprůměrnou nájezdovou rychlost.
I to, co ovlivnit sám nemohl, stálo proti němu. Musel by být výrazně lepší než ostatní, aby je porazil. Což nedokázal ani Ahonen, jemuž zázemí fungovalo.
Platí: olympiáda = nejdůležitější závod. Právě pro tuhle výlučnost vyžaduje maximální koncentraci v jediný, resp. dva okamžiky jednou za čtyři roky. Ale také shodu příznivých okolností. Což ve skocích platí mnohem víc než jinde.
Celkové vítězství ve Světovém poháru (součtu výkonů za celou sezonu), o něž Janda stále usiluje, je po sportovní stránce nejméně srovnatelné.
Zbývá mu šest bitev, pořád s náskokem vede. Držím Kubovi palce, aby ho dobyl. A nejlíp až v posledním závodě na obávaném leteckém můstku v Planici.
 Český skokan na lyžích zklamal při olympijském závodě na středním můstku, skončil až třináctý. |
