Psal se rok 1932, Československo prožívalo hospodářskou krizi, a tak se vláda rozhodla, že nebude dotovat účast sportovců na hrách. Každý ať si sežene peníze sám! Skoblu tehdy zachránili jeho parťáci ze Stráže bezpečnosti. Udělali sbírku a on mohl jet.
Za zlatem. Byl jedním z favoritů, vždyť už před čtyřmi lety vybojoval na olympiádě bronz. A teď mířil výš.
Jenže po dvou disciplínách trojboje byl až třetí, před ním krajan Pšenička a Němec Strassberger. Poslední nadhoz však vše změnil. Skobla díky 152,5 nadhozeným kilogramům zvítězil, Pšenička bral stříbro.
Oba se hned objali, Skobla pak řekl: "Vidíš, Vašku, je to v suchu." A oba se mohli těšit na triumfální návrat domů. Hned za německými hranicemi stáli na nádražích lidé a čekali, až projede kolem výprava sedmi československých olympioniků (čtyři z nich měli medaile).
. Osudy zlatých medailíNový seriál MF DNES k olympijským hrám Čtěte denně až do 8. srpna, kdy v Pekingu začnou letní olympijské hry, vám přiblížíme osudy všech českých a československých vítězů. Jak triumfovali? Jak žili? A kde vůbec skončily jejich slavné medaile? |
"V Roudnici pak museli z vlaku vystoupit a do Prahy je vezli na otevřené korbě náklaďáku – na Staroměstské náměstí. Tam byly davy lidí a ti Skoblu jako jediného vítěze vítali nejvíc," popisuje Petr Feldstein, dramaturg České televize, která o Skoblovi natočila dokument. Přitom nechybělo mnoho a z hromotluka Skobly vůbec vzpěrač nebyl.
Dělal zápas, pak však přišla jedna sázka. Bylo po první světové válce, Skoblovi bylo devatenáct, když za ním na tréninku v pražských Košířích přišli funkcionáři a hecovali ho, jestli zvedne devadesátikilovou činku.
Dokázal to bez potíží a rázem se dal na vzpírání. Brzy se stal mistrem světa, zúčastnil se tří olympiád, získal na nich zlato a bronz. "Otec měl pod postelí velký černý kufr, se kterým cestoval po světě – v něm měl schovány medaile. Mohl jsem si s nimi hrát, jen tu zlatou mi vždycky bral z rukou," vyprávěl syn Jiří Skobla.
Také on se na olympiádě dočkal stupňů vítězů, v roce 1956 bral ve vrhu koulí bronz. S otcem však měli podivný vztah. "Starý Skobla byl zarytý antikomunista, zato syn byl šarže v KSČ. Měl s ním velké trápení," vypráví Feldstein.
I proto Sklobla senior pracoval po převratu v roce 1948 jako účetní (byť na to neměl vzdělání) a přivydělával si i jako vyhazovač v jedné hospodě na Pankráci. Strach z něho šel pořád.
I v padesáti letech posiloval a přemýšlel, že začne ještě závodit! O deset let později však i takového siláka přemohla rakovina plic.
