Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Sobota 19. srpna 2017 Ludvík

Jaroslav Skobla vyhrál zlato, pak dělal účetního i vyhazovače

Jaroslav Skobla - TĚŽKÁ VÁHA. Olympijský vítěz Jaroslav Skobla. | foto: archiv čtk

27 2008
Možná měl být na té zlaté medaili dodatečně vyryt nápis: Národ sobě. Nebýt totiž party strážníků, kteří se kolegovi Jaroslavu Skoblovi složili na cestu do Los Angeles, olympijským vítězem ve vzpírání by nejspíš nikdy nebyl.

Psal se rok 1932, Československo prožívalo hospodářskou krizi, a tak se vláda rozhodla, že nebude dotovat účast sportovců na hrách. Každý ať si sežene peníze sám! Skoblu tehdy zachránili jeho parťáci ze Stráže bezpečnosti. Udělali sbírku a on mohl jet.

Za zlatem. Byl jedním z favoritů, vždyť už před čtyřmi lety vybojoval na olympiádě bronz. A teď mířil výš.

Jenže po dvou disciplínách trojboje byl až třetí, před ním krajan Pšenička a Němec Strassberger. Poslední nadhoz však vše změnil. Skobla díky 152,5 nadhozeným kilogramům zvítězil, Pšenička bral stříbro.

Oba se hned objali, Skobla pak řekl: "Vidíš, Vašku, je to v suchu." A oba se mohli těšit na triumfální návrat domů. Hned za německými hranicemi stáli na nádražích lidé a čekali, až projede kolem výprava sedmi československých olympioniků (čtyři z nich měli medaile).

. Osudy zlatých medailí

Nový seriál MF DNES k olympijským hrám

Čtěte denně až do 8. srpna, kdy v Pekingu začnou letní olympijské hry, vám přiblížíme osudy všech českých a československých vítězů. Jak triumfovali? Jak žili? A kde vůbec skončily jejich slavné medaile?
Dnešní 4. díl: Jaroslav Skobla – Los Angeles 1932 (vzpírání – těžká váha)

"V Roudnici pak museli z vlaku vystoupit a do Prahy je vezli na otevřené korbě náklaďáku – na Staroměstské náměstí. Tam byly davy lidí a ti Skoblu jako jediného vítěze vítali nejvíc," popisuje Petr Feldstein, dramaturg České televize, která o Skoblovi natočila dokument. Přitom nechybělo mnoho a z hromotluka Skobly vůbec vzpěrač nebyl.

Dělal zápas, pak však přišla jedna sázka. Bylo po první světové válce, Skoblovi bylo devatenáct, když za ním na tréninku v pražských Košířích přišli funkcionáři a hecovali ho, jestli zvedne devadesátikilovou činku.

Dokázal to bez potíží a rázem se dal na vzpírání. Brzy se stal mistrem světa, zúčastnil se tří olympiád, získal na nich zlato a bronz. "Otec měl pod postelí velký černý kufr, se kterým cestoval po světě – v něm měl schovány medaile. Mohl jsem si s nimi hrát, jen tu zlatou mi vždycky bral z rukou," vyprávěl syn Jiří Skobla.

Také on se na olympiádě dočkal stupňů vítězů, v roce 1956 bral ve vrhu koulí bronz. S otcem však měli podivný vztah. "Starý Skobla byl zarytý antikomunista, zato syn byl šarže v KSČ. Měl s ním velké trápení," vypráví Feldstein.

I proto Sklobla senior pracoval po převratu v roce 1948 jako účetní (byť na to neměl vzdělání) a přivydělával si i jako vyhazovač v jedné hospodě na Pankráci. Strach z něho šel pořád.

I v padesáti letech posiloval a přemýšlel, že začne ještě závodit! O deset let později však i takového siláka přemohla rakovina plic.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze