Zbloudilý syn! Zrádce vlasti! Tak mu nadávají Rusové. Vyčítají mu, že zápasí za jinou zemi - Slovensko. On jim nemůže zapomenout, jak mu chtěli znenadání utnout úspěšnou kariéru aktivního sportovce a dokonce ji načas ukončili. "Cítil jsem velkou křivdu," říká šestatřicetiletý Musulbes, rodák z Vladikavkazu.
Přes tři roky nemohl zápasit. Přitom předtím patřil mezi nejlepší! Na olympijských hrách v Sydney 2000 vybojoval zlatou medaili. V dalších letech se stal třikrát evropským šampionem a dvakrát mistrem světa. To vše jako reprezentant Ruska.
Pomalu se blížily hry v Aténách, s nimi obhajoba triumfu... Ruští šéfové však rozhodli nečekaně: "Ty už zápasit nebudeš." Na druhou olympijskou medaili už mu šanci nedali. "Nepustili mě a udělali ze mě reprezentačního trenéra."
Musulbesovi se ještě končit nechtělo. "Pořád jsem měl chuť pokračovat a věřil jsem, že na to mám." Cílem byl Peking. A cesta? Nové občanství. Vybral si Slovensko.
Občanství dostal těsně před začátkem loňského mistrovství světa. Rusové zuřili, hrozili mu, jen aby na šampionátu nestartoval. Nakonec se ho nezúčastnil, ovšem letošního mistrovství Evropy už ano. Získal tam stříbrnou medaili, a po dopingovém nálezu u finálového soupeře Modzmanašviliho z Gruzie mu dodatečně přidělili zlato.
Teď v Pekingu přinesl slovenskému zápasení další úspěch: v hmotnostní kategorii do 120 kilogramů - volný způsob získal olympijskou bronzovou medaili.
"I když já jsem chtěl zlato, ale bůh mi dopřál jen bronz," pronesl Musulbes před slovenskými novináři. V semifinále podlehl pozdějšímu šampionovi Tajmazovovi z Uzbekistánu. "Zlatem bych mohl ukončit kariéru, takhle musím ještě do Londýna."
V době příští olympiády už mu ale bude čtyřicet. "Uvidíme, jak to všechno dopadne. Ale chtěl bych, aby si mě všichni pamatovali jako vítěze."
