"Všechno, co dělám, dělám proto, abych měl jednou medaili. Jestli to bude teď nebo na příští olympiádě, je jedno," řekl před časem Vráblík v jednom rozhovoru. Lyžařská kariéra ho však po cestě vítězů nevede. Ve Světovém poháru zatím bodoval jen dvakrát, letos ho navíc provází zdravotní problémy, kvůli kterým v první polovině sezony nemohl závodit.
Na olympijských svazích ve Whistleru byl třicátý ve sjezdu, jednatřicátý v kombinaci, závody ve slalomu, obřím slalomu a Super-G nedokončil. V lednových Světových pohárech to bylo podobné: třikrát vypadl, jednou nepostoupil.
"Letos to nebylo dobré. Jsem rád, že jsem si nominaci vyjel už loni a mohl jsem tady závodit s těmi nejlepšími. Teď už se budu soustředit na další sezonu a možná i na další olympiádu," říká Martin Vráblík, jehož nejlepším výsledkem kariéry je 12. místo z kombinace na olympiádě v Turíně.
Netrápí vás po takových výsledcích černé myšlenky?
Věděl jsem, jak na tom jsem, že trénink nebyl optimální a že ho bylo málo. Snažil jsem se podat naprosto maximální výkon a uvědomoval jsem si, že ani tak to nebude jednoduché. Nevyšlo to, ale černé myšlenky mě kvůli tomu nepřepadaly. Teď už je olympiáda za námi a já vidím zase jen budoucnost. Už se k tomu moc nechci vracet.
Jakou si z Vancouveru odvážíte zkušenost?
Je trochu jiná než z Turína. Tam jsem na své první olympiádě v prvním závodě fantasticky zajel sjezd, a pak už jsem byl naprosto v pohodě. Sem jsem přijel trochu s většími zkušenostmi, ale nedokázal jsem to zúročit. To je prostě sport, jednou jste nahoře, jednou dole, a já jsem teď byl dole. Považuji za úspěch už to, že jsem tady mohl být a mohl jsem závodit. Vím, kde jsou mé rezervy, ale potřebuji být stoprocentně zdravý, abych se mohl posunout dál.
Filip Trejbal si vyčítal, že přijel už na kombinaci, a příště se raději zaměří jen na slalom. Vy o jiné strategii nepřemýšlíte?
Takhle jsem určitě nepřemýšlel, nechtěl bych být specialista slalomář. Chtěl jsem si sjet všechny závody a myslím, že třeba ve sjezdu jsem na své momentální možnosti nepodal špatný výkon. Vím, kde mám rezervy, ale přežil jsem to a projev nebyl úplně strašný. Ačkoliv jsem spoustu závodů nedokončil a nemám ani dobré výsledky, ze závodění mám dobrý pocit.
Vypadá to, že jste hráč, nevzdáváte se...
Jsem hráč a beru to tak, jak to je. Celou sezonu jsem dělal všechno pro to, abych tady mohl být, teď udělám všechno pro to, abych byl připraven na příští sezonu. Beru to jako další zkušenost, sice není příjemná, ale je.
Lidé umí být zlí a mnozí vás teď odsoudí, že jste sem přijel jen na výlet. Jste na to připraven?
Tak to vždycky bylo a bude. Musíme se smířit s tím, že jsme jako sportovci víc sledovaní a že kritika tady vždycky bude. Viděli jsme tady i ty nejlepší lyžaře, kteří přijeli s medailovými ambicemi, a pak nezískali vůbec nic. Takový je sport, oni se s kritikou taky budou muset vyrovnat, a to je na ně kladen mnohem větší tlak než na nás. Olympijský vítěz je vždy jen jeden, ale kolik bývá kandidátů? Ve svěťáku se to bere jinak, jedno vypadnutí si to nepřipouští, ale tady? Všichni pláčou, je to přece olympiáda... Já se musím jenom zasmát a bojovat dál. Když se tady schoulím do kouta, tak tím nic nevyřeším.
Kde berete sílu bojovat dál?
Člověk to dělá pro vítězství, pro ten krásný pocit, když se vám podaří jízda, vy čekáte v cíli a vedete. Já jsem ten pocit bohužel mockrát nezažil, ale párkrát ano, a chci ho zažívat znovu. Jen ten, kdo vydrží, ten to zažije.
