Dokonce uklidňuje kolegu: "Nerozčiluj se, když tě nechtějí pustit, že nemáš akreditaci. Je to tvoje chyba, že sis ji zapomněl, ne?"
Teprve v 31 letech podstupuje Ježek svoji olympijskou premiéru, v roce, kdy v jeho životě všechno do sebe nádherně zapadá. Přítelkyně Alena i rok a půl stará dcera Lucinka za ním přicestovaly do Pekingu, ubytovaly se v hotelu poblíž kanálu.
Jak může, navštěvuje je. "Radši jsem s nimi, než abych přemýšlel, jak projet třetí bránu. Proboha, ten sport má být přece zábava, ne?"
Ve dvou kolech kvalifikace si včera nepřipsal žádný šťouch. "To je asi můj letošní rekord," přemýšlel. Celkově skončil čtvrtý – tak, jak si přál.
Letos se pyšní titulem vicemistra Evropy. Má formu. Ale tvrdit o sobě, že patří mezi favority? To není jeho styl. Na požádání vyjmenuje pět kandidátů na zlato – a sebe taktně opomene.
Když je zaměstnaný, jezdí nejlépe, traduje se o vyhlášeném počítačovém expertovi. "Teď jsem tu neoprávněně získal popularitu i jako expert na foťáky. Ale radši lidem radím: Přečtěte si manuál."
Svoji první olympiádu chce prožít naplno, chodí na jiné sporty, čistí si u nich hlavu. "Včera jsem na plavání viděl tři olympijské rekordy a jeden světový."
Dnes se s 11 nejlepšími kanoisty světa utká nejprve v semifinále, elitní osmička pak ve finále. "Nesázejte na mě," radí. Jeho trenér Jiří Rohan však ujišťuje: "Bude mít medaili. Kdybych tomu nevěřil, ani sem nejezdím."
