Vítězové herPříběhy šampionů |
Takto popsal Ota Pavel v knížce Pohádka o Raškovi nezapomenutelný skok, který hrdinu jeho příběhu vynesl v Grenoblu 1968 k olympijskému zlatu na středním můstku.
Raška skočil 79 metrů, což bylo sice o metr méně než v případě Rakušana Baldura Preimla, avšak díky lepšímu stylu po prvním kole vedl. Při druhém skoku přidal "jen" 72,5 metru, ale prvenství uhájil.
Jiří Raška, tehdy sedmadvacetiletý rodák z Franštátu pod Radhoštěm, získal pro Československo první zlatou medaili ze zimních olympijských her.
Na velkém můstku přidal ještě stříbro, když jej porazil Rus Bělousov, ale prohru s reprezentantem velké země na východě mu veřejnost odpustila. Stal se hrdinou národa, který podobně oslavoval i hokejisty (v době začátku naplňování snu o pražském jaru 1968 bylo mnohem důležitější vítězství nad týmem tehdejšího SSSR 5:4 než skutečnost, že zlato těsně uniklo) či bronzovou krasobruslařku Hanu Maškovou.
A vyslovovat jméno "Jiri Raška", který vypálil rybník mnoha favoritům, se v oné éře stoupající popularity Československa naučil málem celý svět. Ve zmíněném roce 1968 Raška vyhrál šest závodů v řadě.
Na den světovým rekordmanem
O rok později se na jeden den stal světovým rekordmanem v letech na lyžích, když v Planici překonal výkon svého velkého soka, Nora Bjorna Wirkoly - následující den mu ale vzal rekord Manfred Wolf z tehdejší NDR.
Na mistrovství světa 1970 ve Vysokých Tatrách na Rašku přišlo sto tisíc diváků, a on je nezklamal. Na středním můstku sice skončil osmý, ale na velkém dolétl na druhou příčku.
V roce 1971 ovládl prestižní Turné čtyř můstků a vylepšil tak druhá místa z let 1968 a 1969. A rok nato získal na historicky prvním mistrovství světa v letech bronzovou medaili.
Ale ani sláva sportovní hvězdy jej nezměnila. Lichotky a poplácávání po zádech totiž nikdy v lásce neměl. "Sportu jsem dal všechno, ale nikdy jsem se z něho nevznášel v oblacích," říkával.
Čurá se do umyvadla!
Mnohem raději vyprávěl o setkání se Zdeňkem Remsou, trenérským mágem, který jej přivedl k největším úspěchům.
"Když mě vzali do reprezentace, bylo mi sedmnáct, zatímco zkušenému Zdeňkovi Remsovi o třináct víc. Podal mi ruku a pronesl: Mladej, aby bylo jasno, platit tady budou tři pravidla. Budeš mi čistit boty, čurá se do umyvadla a když se budeš vracet ze záchodu, tak jen s pořádně umytým zadkem," vzpomínal Raška na vznikajicí pouto s koučem, který sice skokanům nic neodpoustil, ale oni ho milovali.
Na pouto, které vydrželo až do posledních Raškových chvil. Jenže potom, když bájný skokan 20. ledna roku 2012 odešel do lyžařského nebe, už zbyly jen vzpomínky.
Na to, že mu pod můstky nikdo neřekl jinak než Franta, což vymyslel trenér Remsa poznámkou, že Raška má chůzi jako skokan František Felix.
Že za olympijské medaile dostal do užívání vůz Škoda 1000 MB a po roce si jej mohl se slevou odkoupit. Pravidla MOV totiž zakazovala přijetí finančních a dalších odměn.
Nebo na to, že ve zlatém olympijském roce podepsal výzvu Dva tisíce slov a ani po těžkých tlacích, kdy jej chtěli vyhodit z práce, svůj podpis neodvolal.
Zbyla i vzpomínka, jak zlatý let miláčka národa vylíčil Ota Pavel: "Raška se dostal do vzduchu do správné polohy a letěl jako pták albatros v nejlepších dobách, kdy ho nese správný mořský vítr..."