Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Byl alkoholikem na odpis. Teď Suchánek bojuje na paralympiádě v Riu

Stolní tenista Jiří Suchánek před cestou do Ria | foto:  , Ota Bartovský,  MAFRA

7 2016
Před šestnácti lety byl alkoholikem, od té doby se však hodně změnilo. Vozíčkář Jiří Suchánek odletěl do brazilského Ria na svou druhou paralympiádu. Doma má osmiměsíčního syna a v liberecké nemocnici dělá důležitou práci - pomáhá ochrnutým lidem k návratu do života.

Na paralympiádě v Londýně 2012 vyhořel jak pochodeň. O důvodu, proč selhal, by se dalo napsat, že se mu nohy podlomily nervozitou, když se před ním otevřela hala s osmi tisíci fanoušky na tribunách. Jenomže to nejde.

Stolní tenista Jiří Suchánek nastoupil k prvním zápasu londýnské paralympiády s nohama upoutanýma na invalidní vozík. Na něm dojede ve čtvrtek také k prvnímu zápasu paralympiády v Riu de Janeiru.

„Věřím, že Brazílii dopadnu o mnoho líp než v Londýně, kde jsem doplatil na úžasnou diváckou kulisu, která na paralympiádě byla a kterou jsem nikdy předtím nezažil,“ řekl před odjezdem na hry do Ria čtyřiatřicetiletý Suchánek. „Před čtyřmi lety mě vyklepl hráč, s nímž jsem předtím nikdy neprohrál. Vždycky když se vracím ke svému londýnskému neúspěchu, tak s nadsázkou říkám, že turnaj v Mohelnici vás na neskutečnou atmosféru na paralympiádě opravdu nepřipraví.“

Suchánek vypadl v Londýně ve skupině, teď v Riu si věří na postup do čtvrtfinále. „Už s nerozklepu jako před čtyřmi lety,“ vysvětluje. „Určitě mi prospělo mistrovství světa v Číně před dvěma lety, kde jsem zažil hodně vypjatých zápasů. Na paralympiádě bych chtěl postoupit alespoň do čtvrtfinále.“

Díky stolnímu tenisu se Suchánek podíval do mnoha zemí světa, ohraničených na východě Koreou a na západě Brazílií. Svůj nejdůležitější zápas však vyhrál doma v Česku. 19. 9. 1999 přežil zázračně na místě spolujezdce autonehodu.

Jirka vypadá, jakoby neměl žádné problémy

„Šlo o úraz, který totálně ohrožoval jeho život. Jirka si prošel pětiměsíčním martyriem. Špatně dýchal a musel překonat těžký zápal plic,“ vzpomíná primář traumatologie v liberecké nemocnici Richard Lukáš. „Dostala ho z něj paní doktorka Věchtová z anesteziologicko-resuscitačního oddělení.“

Jirka sice vyhrál osudové utkání se smrtí, jakmile však zjistil, že nikdy nebude pořádně chodit, propadl alkoholu. Rok se opíjel, pak se sebral a jak životabudič začal užívat právě stolní tenis. „Hraní mně pomohlo, abych nedělal z nudy hlouposti,“ podotýká.

Před těžkým úrazem měl na rodném Mělnicku pověst divocha. „Nešťastná nehoda přeladila Jirkovu osobnost. Změnil se v člověka, jemuž záleží na druhých,“ tvrdí Lukáš. „Podobně postiženým lidem ukazuje, jak se dá zvládnout život.“

Jirka se v Centru Paraple vyškolil na instruktora soběstačnosti a od od roku 2003 učí pacienty na liberecké spinální jednotce, jak žít na vozíku. Radí ochrnutým lidem a jejich rodinám, jak překonávat bariéry, na něž narážejí skoro všude. Jeho zkušenosti pro ně mají nesmírnou cenu.

„Důležité je, že bezprostřední a společensky inteligentní Jirka vypadá, jako by mu nic nedělalo problémy,“ tvrdí primář Lukáš.

Před paralympiádou trénoval třikrát denně

Suchánek dojíždí do rehabilitačních ústavů a povzbuzuje tam pacienty s poškozením míchy. Učí rehabilitační pracovníky, jak s handicapovanými lidmi nacvičovat soběstačnost. Přednáší na střední zdravotnické škole a vyšší odborné škole zdravotnické.

„Jako instruktor soběstačnosti jsem v Česku a v Evropě zatím jako jediný,“ upozorňuje Suchánek. „Přes dva roky se snažím, aby instruktoři soběstačnosti byli na všech sedmi spinálních jednotkách v republice.“

V posledních měsících však Suchánkovi zůstávalo jen málo času na věci, jež nesouvisely s jeho prací a se stolním tenisem. Od června trénoval každý den. V srpnu se připravoval na libereckém kempu Miroslava Cinibulka a do míčku mydlil dvě hodiny dopoledne, dvě hodiny odpoledne a další tréninkovou porci si přidával večer.

„Pár dní před odletem do Ria jsem nechtěl o pingpongu ani slyšet,“ přiznává Suchánek. „Ale na paralympiádě se mně chuť do hry určitě vrátí. Na postup do čtvrtfinále stačí, pokud skončím v tříčlenné skupině druhý. Čekají mě v ní soupeři, se kterými jsem dokázal v minulosti vyhrávat.“

Medaile a poháry má doma v garáži

Jirka patří mezi handicapovanými stolními tenisty do kategorie TT2. Za stolem sedí na vozíku a ještě si připevňuje pálku obinadlem k zápěstí. V prstech by ji neudržel, poněvadž po úrazu páteře v nich má příliš malý cit.

Stolní tenis patří mezi pár sportů, v nichž nejlepší světoví vozíčkáři porážejí zdravé soupeře z národních ligových soutěží. Vozíčkáři využívají proti chodícím protihráčům dokonce jednu výhodu - nemusí se nad míčkem tolik hrbit.

Jsou navíc skvělí v jedné fintě - nepříjemných „ulívkách“ do stran stolu, s jejichž pomocí se při vzájemných zápasech trápí a deptají.

Suchánek schraňuje své medaile a poháry v garáži domu, kde v Liberci bydlí. Na stěně jich visí úctyhodná sbírka. „Na paralympiádě v Riu je jenom jediný tenista, Korejec, kterého jsem neporazil,“ upozorňuje liberecký paralympionik. „Ale taky s ním jsem při posledním zápase uhrál dva sety.“

Garáž slouží Jirkovi rovněž jako trucovna a dílna. Bývalý učeň zámečnického řemesla v ní nedávno udělal dětskou postel a přebalovací pult. Jeho životní příběh, plný zvratů, totiž dospěl k dalšímu happy-endu.

Oženil se a v prosinci se mu narodil syn. Do postýlky dostal malou pingpongovou raketu. „Zatím ji ale jen ožužlává,“ prozrazuje Jirka.

Jeden ze soupeřů na kempu Miroslava Cinibulka napsal do Knihy návštěv na Jirkově webu: „Jsem rád, že jsem Tě potkal na kempu u Mirka Cinibulka, že jsem si s tebou zahrál. Celá rodina Ti drží palce. Bojuj, máš na to. Ahoj, kamaráde. Laco.“





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze