Hokejisté si přijeli do Turína pro zlato. „Jasně, že jsme ho chtěli, ale my už jsme jak Brazílie ve fotbale. Když není zlato, tak se mluví o neúspěchu,“ pousmál se urostlý bek.
Bylo pro vás těžké motivovat se na boj o bronz?
Po semifinále se Švédskem, které nám nevyšlo po všech stránkách, jsme tu medaili chtěli strašně moc. Vždyť jsme tady nepodávali nejlepší výkony, navíc se nám zranili důležití hráči: Hašan, Eliáš a další. Snad každý zápas se nám něco stalo. Při tom, jak to tady probíhalo, jsme se docela dali dohromady, hráli jsme poctivě dozadu. Šance, co měli Rusové, Tomáš Vokoun spolehlivě pochytal. Myslím, že jsme tu medaili chtěli více než Rusové.
Mluvíte o zraněních. Sám jste se mezi ně v zápase s Ruskem zařadil. Co se stalo?
Já to neviděl. Jel jsem do rohu. Myslím, že jsem dostal loktem do hlavy. Byl jsem pak slabý, motala se mi hlava, už nešlo pokračovat. Takové zákroky by se neměly stávat, není to poprvé. Hráči by k sobě měli mít víc respektu. Je dobře, že jsme jim pak v této přesilovce dali gól na dva nula.
Říkáte, že tým na turnaji nepodával ideální výkony. Čím to?
Jak jsem říkal, postihla nás zranění, herně nám to nešlo. V základní skupině jsme až na zápas s Kanadou nehráli dobře. Ale základ úspěchu byl výkon ve čtvrtfinále proti Slovensku. Tam jsme si výhru zasloužili. Pak přišlo Švédsko - první střídání a gól v naší síti. Proti Švédsku nám nešlo nic. Chyby se stávají a i takové zápasy se hrají.
Co se vám jako první vybaví při vzpomínce na tento turnaj?
Určitě hráči té starší generace kolem pětatřiceti. Co tenhle mančaft dokázal od šestadevadesátého roku, je perfektní. Byla to pro mě vždycky a bude i dál čest hrát za nároďák. Samozřejmě olympiáda dovršená medailí, i když bronzovou... Tihle kluci, co dokazují pro český hokej, i přesto, že začátek nešel... Snad se ještě jednou dáme dohromady, i když to bude těžké.
Jak podle vás bude tým vypadat za čtyři roky ve Vancouveru?
Uvidíme, jakou chuť budou mít kluci do hokeje. Hašan taky říkal po Salt Lake City, že končí a stejně se vrátil. Mužstvo se klidně ještě jednou může sejít.
A co vy? Za čtyři roky můžete znovu zaútočit na zlatý hattrick.
Bylo by to krásné, ale i za tuhle medaili jsem rád. když na to budu za čtyři roky mít, nechám na ledě všechno
Vyhrál jste Stanley Cup, mistrovství světa. Kam byste bronz z olympijských her zařadil?
To je těžké. Všechno mi to ještě musí projít hlavou. Ale těžko to srovnávat se Stanley Cupem, to je práce osmi měsíců, v play-off je třeba vyhrát osmnáct zápasů. To na turnajích v reprezentaci je to o třech zápasech. Je to hodně o štěstí.
