Ještě před rokem jí ale bylo o poznání smutněji. Strávila týdny tvrdým drilem v japonském profesionálním týmu. Každý den vstávala v šest hodin. „Začínali jsme během, pak byly dvě hodiny v posilovně, odpoledne tři hodiny juda,“ vypráví.
Poznala Tokio, jako první Evropanka byla i na jinak uzavřeném tréninkovém kempu japonské reprezentace. Jenže po návratu se jí nevydařilo mistrovství Evropy ani světa. „Člověk makal a výsledky nebyly,“ vzpomíná juniorská mistryně Evropy.
Jenže zkušenost z exotické země se jí vyplatila. „Jsem spíš domácí mazánek, doteď bydlím s rodiči a bráchou,“ říká pětadvacetiletá judistka. „Když se člověku stýskalo, musel to zvládnout. A v Bukurešti jsem na žíněnce taky byla sama.“
A zápas s Francouzkou Aminou Abdellatifovou, kterou doposud nikdy neporazila, musela zvládnout. Až do mistrovství Evropy patřila mezi pětici Evropanek v kategorii do 70 kilogramů, které se na cestu do Atén mohly chystat. Jenže díky vítězství nad jednou z favoritek jí klidně mohla vyřadit další závodnice. Kdyby Pažoutová nevyhrála...
„Byly to šílený nervy. Když jsem přímo viděla, že Holanďanka prohrála, byla jsem na infarkt. Táta taky,“ říká Pažoutová. „Ale na vlastní zápas jsem už musela být zklidněná.“
Přestože judistku trénuje otec, k žíněnkám ji přivedla maminka. „Táta nechtěl, tvrdil, že je to spíš sport pro kluky,“ říká Pažoutová.
Do té doby se věnovala krasobruslení. „Byla jsem spíš slon v porcelánu.“
S otcem - koučem vychází dobře. „Andrea se zakousne a dosáhne toho, co chce,“ říká Ivo Pažout.
„Nejtěžší byla asi puberta. Byla jsem vzdorovitá. Teď se dohodneme, jsme sehraní,“ říká dcera.
Když má čas, dopřeje si jízdu na kolečkových bruslích, zajde s přítelem do kina nebo se stará o zvířata: mluvícího papouška i štěně pitbula. „A říkají mi čokoládová královna.“
Na dva týdny teď vyjede do lázní, svěří se masérům a léčivému bahnu. A pak se začne připravovat na olympiádu. Před čtyřmi lety v Sydney jako nováček dvakrát prohrála.
„Ale na tom nezáleží. V judu rozhoduje spousta faktorů. Psychika, štěstí, los. Nic se nedá naplánovat.“
 Česká judistka Andrea Pokorná. |
