"Strašně jsem se tehdy bál," přiznává. Tsunami brala životy tisícům lidí, Japonci se strachovali, co způsobí katastrofa jaderné elektrárny ve Fukušimě, dům Hanjuových byl zničený a on trávil tři dny v evakuačním centru v gymnastické hale.
Mohl by vám povídat i o tom, jak už 9. dubna toho roku pořádal charitativní show, kde krasobruslaři vybrali na postižené katastrofou 150 tisíc dolarů, a jak během následujícího léta objel 60 podobných exhibic. A nejen to, také část výdělku za svoji autobiografii Modré plameny, která předloni vyšla, poslal na rekonstrukci haly v Sendai.
Nebo by se mohl rozhovořit o tom, jak se v roce 2012 stěhoval z Japonska do Kanady za koučem Brianem Orserem, po přistání jej zadrželi na imigračním a po propuštění jel z letiště rovnou do haly, protože se bál, aby nezmeškal trénink. Pravda, s Orserem si tehdy ještě moc nepromluvil, v angličtině tápal jako v bludišti, pročež na veškeré koučovy otázky odpovídal prostě a jednoduše "Yes".
Rovněž o svém těžkém astmatu by Hanju mohl mluvit dlouho, právě kvůli němu trénoval za dětských let "jen" dvě hodiny denně, navíc na kluzišti, o něž se dělil až s 30 dalšími bruslaři. Až později navštívill v Torontu specialistu na akupresuru, který mu řekl: "Musíš dokonale poznat své tělo."
Hanju skoupil lékařské knihy, nastudoval, co mohl, do počítače si stáhl podrobnou mapu lidského těla a začal sám na sobě aplikovat akupresurní metodu okihari. Od té doby je schopný strávit na ledě až čtyři hodiny denně. Ne, nevypadá na to, ale jeho koníčky jsou anatomie a matematika. Ale také videohry. Kluk šmrncnutý dospělým.
Už v šestnácti, s titulem juniorského mistra světa a mladickou ctižádostí, prohlásil: "Mým cílem je vyhrát nejbližší dvě olympiády a jednou v soutěži skočit všechny čtyři čtverné skoky." První část tohoto plánu hodlal naplnit v pátek večer. A ty skoky... Určitě na všechny dojde. Při exhibici už oslnil trojkombinací čtverného toeloopa se dvěma trojitými axely!
V nohách má tenhle jen 53 kilo vážící mladíček dynamit. A pokud mu zpočátku nějaký zapeklitý prvek přece jen nejde, nevadí, ještě víc jej to namotivuje. "Nemám strach z pádů," tvrdí totiž. "Když upadnu, neznamená to, že jsem horší bruslař. Ano, bolí mě to. Ale mám soutěživou povahu a miluji výzvy. Také pád je výzva."
Padal i tehdy, když se od tréninkového parťáka Javiera Fernandéze učil v Torontu čtverný salchow. Oběma vzájemné hecování prospívá. Než odletěli do Soči, kouč Orser je pozval k sobě do kanceláře a vyprávěl jim, jaké to bylo, když se sám rval v Calgary 1988 o olympijské zlato. Potom řekl: "Juzuru je na hry mentálně připraven." Ne nadarmo je Hanjuovo křestní jméno v japonštině symbolem sebevědomí a síly.
Jeho nejoblíbenější barva, červená, je pro změnu symbolem ohně. V pátek však byl připraven učinit výjimku. Zlatá bude barva moje, s tímto krédem vjel do volných jízd. Vstupoval na led nabitý energií ze světového rekordu 101,45 bodu v krátkém programu, ovšem s vědomím, že za ním číhá Patrick Chan. Odolá tlaku? Neodolal. Dvakrát padl. A přesto to stačilo. Je olympijským vítězem!
Pouze 18letý Dick Button byl ve Svatém Mořici 1948 při olympijském triumfu mladší než on. Ale Juzuru Hanju, byť to jeho obličej nenaznačuje, dospěl na ledě nesmírně rychle.
