Zatímco na divoké vodě je doslova fenomén, na rovné je mezi světovými celebritami benjamínkem.
Michaela Strnadová si vybojovala olympijskou nominaci ve středu dopoledne, když na kanálu v Račicích porazila v závodě na 500 metrů o pouhých patnáct setin vteřiny Janu Blahovou. Český svaz kanoistiky obdržel divokou kartu - a závodnice pražských Bohemians si pro ni dopádlovala.
"Až z reakce diváků jsem poznala, že jsem si splnila sen a vyhrála. Hodně těsně. Po startu jsem vedla, ale pak jsme se přetahovaly o třicet centimetrů. Když už se zdálo, že půl kilometru zvládnu lépe, začala mě Jana dohánět. Být trať o sto metrů delší, asi skončilo všechno jinak," není ještě několik hodin po nervydrásající bitvě v klidu: "Poražená jsem mohla být i já. A vím, jak bych byla smutná."
Obě adeptky na olympijskou letenku Strnadová i Blahová startovaly těsně vedle sebe. "Psychický tlak byl asi větší na Janu. Ale bylo jasné, že se radovat bude pouze jedna. Možná jsem se dokázala víc vyrovnat s kontaktem, nevadil ani mírný vítr z boku," vrací se k vrcholu sezony.
Na divoké vodě se před ní všechny soupeřky klaní. Za jménem Strnadová je napsáno: mistryně světa, evropská šampionka, vítězka Světových pohárů.
"Divoká voda je pro mě srdeční záležitostí, ale už jsem na ní vyhrála všechno, co se dalo. Jen jsem všude obhajovala a docházela chuť i motivace. Proto jsem to zkusila s rychlostní kanoistikou. Loni jsem na deblu dělala první krůčky, letos jí podřídila celou sezonu a vynechala i mistrovství světa ve sjezdu. Jsem ráda, že nešlo o zbytečnou námahu."
Na olympijský kanál se podívá před sportovní akcí sezony pouze prostřednictvím internetu. "Zatím o něm nic nevím. Ani jsem si nic nezjišťovala. Nechtěla jsem nic zakřiknout a hlavně jsem si ani nedělala olympijskou naději. Připravovat se budu na českých tratích. Do Řecka odlétáme 20. srpna, na aklimatizaci bude dost málo času, tři dny."
Podmínky na olympijském kanále nebudou jednoduché. Obklopují ho větrné elektrárny, pro závodníky fouká nepříjemný vichr do zad. Kvůli drastickým podmínkám budou některé závody začínat již v šest hodin ráno. "Na vlny si z divoké vody zvyknu. Ale vstávat někdy ve čtyři hodiny ráno? To bude horší. A ani mi vůbec nesedí půlkilometrová trať. Sprinter musí mít vrozené předpoklady. Mně výbušnost trochu chybí."
Teď si užije týden volna. Kondičku si bude udržovat na divoké vodě, několik klidnějších dnů si odpočine mezi známými v Olomouci. Zajde i na svatbu kamarádky. "Pak začne honička. Vyvrcholí příprava, navíc musím dokončit diplomovou práci na FTVS."
Olympiáda pro ní byl sen. Teď bude příběh se šťastným koncem pokračovat. "Sama jsem byla překvapená, kolik lidí mě v úsilí podporovalo. Nemyslím si, že bych dala ostatním vodákům návod, jak se dostat na olympijské hry. Na to je tahle cesta hodně náročná. Sama se na podzim asi vrátím mezi sjezdaře. Dělat dvě věci najednou nejde. Budu si muset vybrat. A divoká voda je divoká voda."
