S hlavou pod vodou minula tři branky, přesto se eskymáckým obratem vrátila nad hladinu a v jízdě pokračovala. Ani s penalizací třikrát padesát vteřin neskončila ve finále poslední. Divoké vlny dnes potrápily každého, jen šest kajakářek dokázalo projet všech 21 branek.
"My mistake," vysvětlovala soupeřkám, když jim v cíli gratulovala k medailím a ony se jí ptaly na příčinu neúspěchu. "Moje chyba."
Ve čtyřiceti letech je Hilgertová na své páté olympiádě. Začala pátým místem v Barceloně, pak dvakrát vyhrála a před čtyřmi lety v Aténách skončila pátá.
"Teď mám ze závodu výrazně lepší pocit než v Aténách. Udělala jsem sice jednu chybu, která mi vzala šanci na dobrý výsledek, ale od sedmé branky dolů jsem ukázala, že na to pořád ještě mám," utěšovala se.
Zklamání na sobě dlouho nedala znát. Až při setkání s předsedou olympijského výboru Milanem Jiráskem se rozplakala. "Když člověk vidí, že na to má, tak ho to mrzí. Ale na dně, to zase nejsem," říkala.
V semifinále skončila Hilgertová třetí a do rozhodujících bojů šla s cílem posunout se výš.
Riskovala. A vymstilo se jí to nečekaně rychle.
"Chtěla jsem urychlit přejezd ze třetí branky na čtvrtou, ale přitom jsem si moc hrábla rukou a asi jsem se trošičku víc naklonila. A bylo to," popisovala.
Olympijský závod se rozhodoval nečekaně brzy, na kombinaci dvou protivodných branek oddělených ďábelsky silným proudem skončilo více medailových nadějí. Včera tu v semifinále deblkanoí zkrachovali i Chu a Šu, domácí naděje.
"Od první návštěvy na kanálu jsem tušila, že se tady budou jezdit náročné závody," poznamenala Hilgertová. "Kdo jede hodně opatrně, ten podjíždí brány jak blázen, kdo chtěl jet závodně, tak občas prostě chyboval."
Po převrácení jela česká kajakářka několik vteřin s hlavou pod hladinou. V boji o návrat do závodu jí už pomalu začal docházet dech. "V té teplé vodě jsem si připadala trochu jako v akvaparku. O život jsem se nebála, ale bylo mi jasné, že mám po nadějích."
