Věčně usměvavý Pardubičák šéfoval elitní řadě Čechoslováků. V turnaji dal čtyři góly, ještě líbezněji vybízel ke skórování parťáky z útoku, Jelínka s Lubinou.
V boji o třetí příčku tým rozprášil Američany 6:1. Akce zápasu? Ta soupeře zesměšnila. Janecký s Jelínkem si několikrát napříč útočným pásmem posílali pasy, až popletený gólman i obránci odklouzali pryč. Jelínek už jen ledabyle skóroval do opuštěné branky.
"Nechytal za ně starý známý Vanbiesbrouck? Že ne? No vidíte," žehrá Janecký na špatnou paměť.
Bronzovou medaili skrývá doma. V krabici s ostatními trofejemi.
"Nejsem typ, který by si je vystavoval nebo někde ukazoval." Zatímco doma politici žhavili otázku společného soužití Čechů a Slováků, ve Francii se hokejisté bili pod jednou vlajkou. "Nás žádná nostalgie nepřepadala, chtěli jsme všichni medaili," tvrdí Janecký.
Po propadáku na předchozím mistrovství světa ve Finsku se Hlinkův výběr vzepjal. Ještě před Švédy skolil pohrobka sovětského obra, Společenství nezávislých států 4:3.
"Ta rivalita v nás zůstane navždycky, výhru jsme si pořádně užili," míní Petr Rosol, který krátce před koncem vstřelil vítězný gól.
Vedle Rosola rozkvetl další litvínovský květ. Robert Lang v olympijské premiéře válel, dal pět gólů.
Zlato nebylo daleko, jenže zlým osudem se stala Kanada s mladičkým Lindrosem. Porážka 1:5 ve skupině šla zapomenout, ta semifinálová 2:4 už neměla opravný termín.
"Nebyl to žádný tým hvězd, ale hráči z Evropy, kterým nevadilo široké kluziště. A byli nebývale disciplinovaní. Raději bych nastoupil proti borcům z NHL," říká Rosol.
Až "ruské" síly Kanadu zastavily. Ve finále.
