Věc by se asi vyvíjela jinak, kdyby Kašpárková v lednu při prvním halovém závodě roku špatně nedošlápla při odrazu na nezvykle pružném prkně. Ještě tři týdny závodila s bolestí, teprve pak jí zjistili zlomeninu navikulární kosti. Když se na konci března konečně ocitla bez sádry, půl roku před olympijskými hrami se začínala učit znovu chodit.
"Myslela jsem si, že to bude jednodušší. Ze začátku jsem se chytala dost pomalu," řekla Kašpárková. "Jako každý člověk jsem si procházela stadiem, kdy to nešlo. Říkala jsem si pomalu, nesmíš se vzdát, musíš se vrátit." S nepříjemnostmi podobného typu už má zkušenosti. Loni jí postihlo zranění nártu uprostřed sezony, v nejméně vhodnou dobu.Přesto vybojovala na světovém šampionátu v Seville šesté místo, vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu v té době skvělý výsledek.
"Loni nebylo zranění tak vážné, ale přišlo o tři měsíce později. Času bylo mnohem méně. Teď ho mám dost." Dva měsíce před olympiádou ještě není v pohodě. Při víkendovém mistrovství republiky sice vyhrála, ale počítal se jí jenom jediný pokus. V pěti ostatních přešlápla, někdy o délku celé boty.
Závod byl výrazně ovlivněn silným deštěm, v němž rozhodčí nechali trojskokanky bez přestávky pokračovat. "Jsem ráda, že jsem se nezranila," řekla Kašpárková. "Měla jsem všechno mokré, nebylo kde se schovat." Každopádně zatím čeká na dobu, kdy na tom bude stejně jako dřív. "Je pod psychickým tlakem, byla zvyklá skákat o metr dál," vysvětluje svazový šéftrenér Václav Fišer. "Není to otázka jednoho závodu, ale celé sezony. Příprava neproběhla dobře. S pořádným tréninkem začala až v květnu. Do té doby to bylo něco na způsob Buď fit." Trojskokanka musela být trpělivá, než se jí bolístka zahojila natolik, aby mohla běhat.
Do té doby pracovala jinak. Hodně chodila do posilovny a házela medicinbaly. Pak se pomalu rozbíhala na písku mořských pláží. "Kdybych byl jí, byl bych klidný," tvrdí Fišer. "Má spoustu času, věřím, že se dostane tam, kde byla loni." Kašpárková nepropadá skepsi. Se zdravou silou se jí vrací i víra. "Necítím se ještě stoprocentně, v nártu je strašně moc kostiček. Ale pořád se to zlepšuje, snad to dopadne dobře." Co myslíte, že pro ni bude po tak složitém a bolestivém období dostatečným happy endem? "Medaile, samozřejmě," řekla.
