Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Čtvrtek 17. srpna 2017 Petra

Kateřina Neumannová: Jedu naposledy!

19 2006
Pragelato - (Od zvláštních zpravodajů MF DNES) - Kateřina Neumannová = záruka úspěchu. Tahle rovnice platí i na olympiádě v Turíně. Lyžařka získala pro českou výpravu na hrách první medaili - stříbro ve skiatlonu, kombinovaném závodě klasickou a volnou technikou. Dnes dovedla štafetu do cíle na šestém místě, v pátek ji čeká běh na 30 kilometrů.

Pak dá olympiádám navěky sbohem. V tom druhém závodě bude znova favoritkou, do cíle ji zase požene záplava českých vlajek a hlasité povzbuzování. Fandit jí bude i její dcera Lucka.

"Když na ni myslím, vždycky se uklidním a tolik si ten tlak nepřipouštím. Lucka je pro mě daleko důležitější než všechny medaile," tvrdí Neumannová.

Své první vítězství - loňský titul mistryně světa - získala příznačně už jako matka.

Fandí vám i prezident Václav Klaus, den před závodem za vámi přijel do domku v Pragelatu, vašeho olympijského bydliště, aby si s vámi přiťukl. Vy jste si dala deci červeného a on sklenku whisky.
Bylo to příjemné, ale bylo to jen na chvíli. Zaskočil, když přišel z lyžování, a za chvíli zase spěchal za závody.

Díky lyžování jste se stala celebritou. Máte ráda to slovo?
Je divné. Člověk si prožije svůj okamžik slávy po závodě. Ale dobře vím, že pak se stejně musím zavřít na Šumavu a znovu trénovat. Tam celebrita nejsem. Naštěstí mě v mém věku těch pár dní slávy nerozhodí.

Pár dní? Vždyť vaše tvář se stala nadlouho téměř veřejným majetkem. Okukují vás v Praze lidé při nákupech?
Když si chci v klidu vybírat spodní prádlo a dívají se mi pod ruku, byla bych radši anonymní. Většinou se však i prodavačky chovají vstřícně a jsou ochotnější.

Kateřina Neumannová

Na hrách v Turíně získala pro českou výpravu první medaili. Lyžařka vybojovala stříbro ve skiatlonu (závod na 7,5 kilometru klasicky a 7,5 km volně). Byla to její pátá olympijská medaile v kariéře.

Loni se v německém Oberstdorfu stala mistryní světa. Kateřina Neumannová. Záruka úspěchu, z českých sportovců natočila nejvíc reklam. Loni otevřela na Šumavě penzion.

Poprvé závodila v osmi letech, ale naplno začala až v šestnácti, kdy skončila s kanoistikou.

Narodila se 15. února 1973 v Písku, vystudovala Gymnázium ve Vimperku a první velkou medaili získala na mistrovství světa v Trondheimu v roce 1997. V červenci 2003 se jí narodila dcera Lucie, jejíhož otce před veřejností tají.

Kdo spolehlivě doveze medaili z olympiády? Přece Kateřina Neumannová! Česko ale musí rychle najít nějaké jiné jméno. Lyžařská královna v pátek poběží svůj poslední olympijský závod...

Těší vás, že se tolik lidí najednou zajímá o to, jak rychle utíkáte?
Je to pro mě velká odměna, že přináším radost i někomu jinému a lidé mými závody doma žijí. Tady v tom uzavřeném prostoru si to ani neuvědomuju. Ale možná je to dobře, možná by mi to svazovalo nohy.

Čtete internetové ohlasy na svoje rozhovory?
Strašně málo, jsem takový computerový analfabet. Na Zadově sice počítač máme, ale já ho používám jen na faktury. Než abych poslala mail, zavolám radši do naší agentury, aby mi to vyřídila asistentka.

Co tady na olympiádě, dostáváte mailem nebo textovkami hodně blahopřání?
Něco doléhá, ale Pepa (manažer Josef Jindra) se to snaží izolovat. Nemohu být v kontaktu se všemi. Potřebuju klid, koncentrovat se sama na sebe. Být trošku sobec a nikoho k sobě nepouštět. Na oslavy a povídání bude čas po sezoně.

Po triumfu hokejistů v Naganu lidi křičeli: Hašek na Hrad. Co když zaslechnete: Neumannová na Hrad? Troufla byste si? Na Hradčanech ještě žena nevládla.
Až takové vynášení do nebes zrovna nemiluju, jsou to jen momentální výlevy některých fanoušků. Pak prohrajete a hned vás zase zatratí. V politice se může uplatnit pouhý zlomek sportovců. Já bych si v žádném případě netroufla.

Ale baví se tu s vámi prezident, předseda Senátu, nejmocnější mužové státu.
Toho si vážím, že přijeli. Cítím, že tu nejsou jen z povinnosti. Pan prezident opravdu ty moje závody sleduje, je sportovní nadšenec.

Tak ho někdy pozvěte na Šumavu, na výlet na běžkách.
Když on je spíš sjezdař. Jestli se v budoucnu na olympiádu dostanu jako host a budu mít čas si zalyžovat, mohla bych ho potkat na sjezdovce.

Zatímco na těch běžkách byste se s ním nudila?
Tak bych to neřekla. Ale jsem vrcholový sportovec a nevím, proč bych si měla své sebevědomí ukájet na panu prezidentovi, který má úplně jiné starosti a povinnosti. Radši bych s ním vyrazila na ty sjezdovky.

Když jsme u těch zajímavých setkání, s kým ještě byste si ráda popovídala? Nebo koho byste toužila poznat?
Našla by se spousta lidí... Ale já nemám moc času ani na své kamarády, natož poznávat dál nové lidi. Teď mě napadá: občas mi napíše textovku Ondra Vetchý, toho mám moc ráda. Zapůsobilo na mě jeho představení Vincent van Gogh, to byla úžasná one-man show. Ale už jsem se s ním neviděla dva roky, ráda si zase popovídám. Vím jen, že má holčičku.

Se slávou přichází i závist. Potkáváte se s ní často?
Tváří v tvář vůbec.

A jinak?
Tak dvakrát třikrát za rok dostanu hodně ošklivý anonym. Přečtu ho, někdy se pobavím a pak ho hodím do koše. Je mi jasný, že mě nikdy nebude milovat celý národ. Ale že by mi někdo na potkání začal nadávat, to ne. Když skončím, tak defintivně

Za okny zuří olympiáda. Jak si tady, v horské chalupě, pár kroků od závodních tratí, dokážete udělat pohodu?
Rozvalím se do sedací soupravy. Mám ráda, když hoří oheň v krbu nebo si pustím něco příjemného v televizi, co mě zrovna nenervuje. Jakmile ale jede na obrazovce nějaký náš sportovec, jsem spíš napjatá než uvolněná. Nebo si vezmu knížku a začtu se.

Jakou?
Půjčili mi tu životopis Lance Armstronga Každá vteřina se počítá. To je docela silná věc. Ale jsem jinak takový literární barbar. Když jsem mohla číst, neměla jsem zájem. Teď už je pozdě. Skoro všechen volný čas mi vyplňuje Lucka, čtu prachmálo. Spíš vozím s sebou jen časopisy.

Ani svoji oblíbenou hudbu si na závody neberete?
Támhle v té malinké krabičce iPodu (ukazuje na polici nad krbem), mám nataženo několik dní kvalitní muziky. To stačí, ne? Líbí se mi třeba Peter Gabriel. Viděla jsem ho v televizi i při zahájení olympiády. Moc pěkný.

Nelitovala jste potom, že ho neslyšíte přímo na stadionu? Ani jeho pražský koncert jste nestihla.
Samozřejmě, bylo by nádherné být na místě. Ale nemohla jsem si dovolit absolvovat celý ten zdlouhavý proces při zahájení olympiády, od odjezdu do Turína až k nástupům. Zbytečně bych plýtvala silami. Jsem tu kvůli lyžování.

Na jaře nebo možná za rok plánujete loučení s kariérou. Bude těžké opustit svět velkých sportovních akcí? Jiný jste vlastně ani nepoznala.
Určitě to bude složité. Ale jednou to přijde a já musím zvážit všechna pro a proti, abych určila kdy. Nemá cenu rozhodovat se s horkou hlavou. Až v dubnu, po sezoně, v klidu popřemýšlím.

Kam si předtím pojedete vyčistit hlavu?
Vezmu u nás na Šumavě lyže a vyrazím někam do pohraničí. Objedu si čtyřicítku na Černou horu. Na to se moc těším. A až sleze všechen sníh, potom si zasloužím nějakou dovolenou v teple.

Kdysi jste vyrazila na Seychely. Teď třeba Karibik?
Spíš ne. Karibik považuju sice za náramnou věc, ale jednak malá je ještě mladá a jednak můj penzionek polyká spoustu peněz.

Obáváte se konce kariéry a života po "životě"?
Nechci udělat chybu. A vím, že se mi po sportu bude stýskat.

Ve vašem případě už asi nepovede cesta zpět, jako třeba u hokejisty Haška.
Rozhodně ne. Jakmile skončím, tak definitivně. Nešlo zdrhnout ani na diskotéku

Uvědomujete si, jak moc vám lyžování pomohlo k vyššímu životnímu standardu?
Však jsem si to také tvrdě odpracovala. Kdybych stejně tvrdě studovala nebo pracovala, mohla bych být v něčem jiném taky úspěšná.

V jakém oboru?
Nevím. Mířila jsem do směrů, jako jsou jazyky, tělocvik, biologie, to mě ve škole bavilo. Ale ani na gymplu jsem neměla představu, co budu dělat dál. Lyžování mě zachránilo tím, že mi zajistilo docela dlouhou budoucnost. Mezitím jsem stačila dozrát a zjistit, co bych chtěla.

Sportovní marketink, reklama?
Určitě. Můj realizační tým bude existovat, i když skončím. A já třeba v něm. Už teď se staráme o mladého atleta Machuru, veslařku Knapkovou.

Také pořádáte závody pro děti Hledá se nová Neumannová. Co radíte malým holčičkám na startu?
Když chcete na olympiádu a pro medaile, dělejte to buď naplno, nebo vůbec a radši studujte. Je to hodně náročný sport, dobře si to rozmyslete.

Byl to odmalička váš sen - olympiáda?
U mě to šlo postupně. Jako mladší žákyně jsem chtěla vyhrávat krajské přebory. Pak jsem chtěla být dobrá na mistrovství republiky. Pak se dostat do národního mančaftu. Tak daleko, až k olympiádě, jsem v dětství nedohlídla.

Zato váš trenér Stanislav Frühauf ano. Provází vás celou kariéru. Bylo to kdysi životní setkání - pro něho i pro vás?
Po profesní stránce to je jeden z nejlepších trenérů u nás. Ale mentálně si s ním člověk musí sednout. Já jsem svá, on je svůj. Ne každému by musel vyhovovat. Někdo potřebuje opečovávat, což u Standy nenajde.

Jak vás on, chlapík z hor ovlivnil po lidské stránce?
Když nás bývalo zamlada v tréninkové skupině víc, držel nás hodně na uzdě. Diskotéky netoleroval a vládl železnou rukou. Pak jsem dospěla, našla svoji míru a on přestal zasahovat. Dohodli jsme se, že nebudu dělat věci, které jsou škodlivé sportu. Ale hlavně mě zvedl sportovně, naučil mě, jak přistupovat k tréninku. V tom mu vděčím za strašně moc.

Prozraďte: utíkala jste mu na ty diskotéky?
Když náhodou odjel ze Zadova, z chaty Himlovny, kde jsme při soustředění bydleli, snažili jsme se zdrhnout. Ale když tam byl, vážně to nešlo.

Cena za soukromí na olympiádě? Víc než milion

Pragelato byla tichá a ztracená vesnička v alpském údolí. Pak sem pronikla olympiáda. "A pořád jsme slyšeli sbíječky, do poslední chvíle tu něco stavěli," vypráví Kateřina Neumannová. Přijela sem, aby naplnila svoji sportovní pouť. Sebevědomá třiatřicetiletá žena tu chtěla dobýt poslední metu, na niž v lyžařské stopě ještě nedosáhla. Titul olympijské šampionky.

Sto metrů za domem už bzučí rumraj lyžařského areálu, nad ním vlajkosláva s pěti propojenými kruhy. V uličce Via del Beth, která končí ve stráni, se největší česká naděje her v Turíně ukrývá před tlakem. V pronajatém horském domku si vybudovala iluzi domova. Na dveřích má nápis: "Buď vítán, kdo přicházíš."

"Tři roky jsme barák vybírali, patnáctkrát sem kvůli němu jeli," říká její manažer Josef Jindra. Celá režie jejího olympijského pobytu stojí podle manažera 1,2 milionu korun.

"Natahali jsme sem tolik věcí. Až bude po všem, zabere nám balení celý den," povídá. Z kuchyně voní polévka, na poličce stojí oblíbené šampaňské Moën a Chandon Brut Impérial, v koutu trůní dětský stan dcery Lucie. Před krbem je obrovská plazmová obrazovka. Přes satelit chytá české programy, po večerech zhlédla všechny tři díly Ramba z DVD. Ale na vrcholku hitparády se drží kreslený seriál Jen počkej, zajíci! "Viděla jsem ho snad už čtyřicetkrát. Když je tady dcerka Lucka, běží třikrát denně."

Jak vypadá běžný "pracovní" den? Vstává po sedmé a jde se na půl hodinky proběhnout do údolí nad areál. Pak posnídá, v deset čeká trénink. Po obědě buď spí, nebo odpočívá u televize. Po třetí hodině doplňující trénink. Pak večeře, masáž, film.

"Na kafi jsme byli jenom v Sestriere, ještě než začala olympiáda." A v Turíně? "Kdyby se naši hokejisti dostali až do nedělního finále, to by mě lákalo."

Kateřina Neumannová.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze