Rozverným hlasem vypráví, jak moc chtěla být součástí olympijských her. V Londýně žije s rodinou odmalička, její otec se po studiích vrátil do Velké Británie.
Jako čtrnáctiletá středoškolačka se však Kateřina Pikhartová nemohla přihlásit mezi dobrovolníky. Mezi nimi uspěl její otec, Hynek Pikhart bude v průběhu sportovního svátku působit v tiskovém středisku jako takzvaný "Vyslanec Londýna". Ale jak zapojit Katku? přemýšleli dlouho rodiče.
Známá jim vnukla nápad: přihlaste ji mezi kandidáty do štafety s olympijskou pochodní. Tak sepsali motivační dopis: Máme dceru, je jí čtrnáct, miluje sport a hodně se angažuje v charitativních projektech. S místním pěveckým sborem absolvuje koncerty pro bezdomovce, děti z rozvojových zemí a v rámci studia se zapojuje do akcí s partnerskou školou v Tanzánii.
Odeslali e-mail a čekali. Mezitím koupili vstupenky na atletický večer s Barborou Špotákovou a olympijské závody vodních slalomářů. Za pár týdnů dostali první pozitivní zprávu, že dcera postoupila do druhého kola. V něm ze 38 000 adeptů vybírala porota z osobností veřejného života ty "nej" kandidáty.
Na "den D" zapomněla
"Každý má nějakou šanci. Ale jelikož se přihlásilo víc než čtyřicet tisíc lidí, mysleli jsme, že ta naše je hodně malá," přiznává Hynek Pikhart. Pár dnů před Vánocemi byli mimořádně překvapeni.
"Přitom já na to úplně zapomněla!" přiznává mladá běžkyně s pochodní. Do kalendáře si nepoznačila den definitivního rozhodnutí, až otec ji upozornil: Zkontrolovala sis e-mail, jestli tě vybrali?
Tak se zavřela do pokojíčku, otevřela e-mailovou schránku a pak došlo i na slzy... "Moc jsem na olympiádě něco chtěla dělat. Jsem nadšená," říká Katka.
BĚŽKYNĚ S POCHODNÍ. Čtrnáctiletá Kateřina Pikhartová je členkou štafety s olympijským ohněm.
Pozitivní zprávu doprovázel závazek mlčení. Tři měsíce musela udržet tajemství. "Ještě probíhaly bezpečnostní kontroly všech vybraných. Asi zkoumali, jestli nejsem kriminalista... tedy, kriminálník," vyprskne smíchy. V Londýně žije už deset let, na její češtině to však příliš poznat není. Spíš emoce hrají roli, když se jí popletou slova.
300 metrů v Enfieldu
Ve škole sklidila obdiv kamarádek i učitelů. "Hlavně tělocvikář měl velkou radost," vypráví. Nenápadně začala trénovat. "Běhám kolem domu," směje se. Navíc hraje netball, golf, tenis, školu reprezentovala v kriketu.
Zástupcům organizačního výboru už zaslala míry na oblečení a v kalendáři si zaškrtla 25. červenec. To bude stát na jedné z ulic londýnské čtvrti Enfield a čekat, než jí předešlý člen štafety odevzdá hořící olympijskou pochodeň.
Pak vyrazí na svůj třistametrový úsek. "Hlavně, abych nespadla. A dobře to doběhla," přeje si. S kým poběží, ještě netuší. Školení a detailní pokyny teprve čekají. Ale kdyby si mohla partnera do dvojice vybrat sama, její volba by byla jasná: "Honza Železný!"
