V olympijské vesnici narazili na nové lidi, na sportovce, jejichž pracovní nástroj netvoří jen lyže a hůlky. "Což je příjemná změna, člověk si s nimi dobře pokecá," podotkl Bauer.
Dočasný domov olympioniků rovněž skýtá mnohá povyražení, která jsou vysoko v horách zapovězena. "Dneska tu bude vystupovat Iglesias, každý večer má být nějaký koncert," pochvalovala si Helena Balatková, další z reprezentačního týmu běžců na lyžích.
Nebo mohou zajít do herny, zastřílet si po virtuálních příšerách, vyřádit se za počítačovým volantem. "Moc mi to nejde," přiznávala drobná blondýnka. "Doma v Jablonci teda do heren nezabloudím." Na tomto místě prý tvoří nejčastěji klientelu sportovci z postsovětských republik. "I když, nás taky stejně počítají do zemí východního bloku, tak co," krčil rameny Bauer.
Ve vesnici pomyslná olympijská myšlenka jen kypí a ve čtvrtek se zhmotnila do podoby pochodně s olympijským ohněm. Ulice byla hustě obsypána davy, které netrpělivě čekaly na nezapomenutelnou podívanou. Pak se objevila s dojetím běžící žena, v jedné ruce třímala plápolající symbol blížících se her a druhou mávala rozjařenému publiku. Ten div trval mžik. "A to je všechno?" ptala se Balatková, zatímco její cizokrajné okolí bouřilo.
Už samotný kolorit, který američtí pořadatelé olympijským hrám vytvářejí, jí trochu zaráží. Samé úsměvy a tisíckrát položená otázka 'hauárjů', na níž se nedá odvětit jinak než 'fájn' a poděkovat. "Copak jsou tady všichni opravdu pořád v pohodě?" divila se s odevzdaným úsměvem. Průměrný Středoevropan, pravidelně odhánějící obláčky chmur, občas nemůže uvěřit.
