Díky revolučnímu skoku získal Aleš Valenta v roce 2002 olympijské zlato. Trojité salto s pěti vruty mu připomněl i dárek k 41. narozeninám, které akrobatický skokan zčásti prožil v Olympijském parku na Letné v den jeho otevření.
"Jsem velmi překvapený, jak je park velký," říkal Valenta, který je nyní vytížen prací pro televizi. Na Letnou se ještě vrátí jako host, ale sportovat tu má jeho dcera.
Stál jste někdy na své narozeniny na pódiu jako letos v Olympijském parku?
Tohle bylo poprvé. Když jsem lyžoval, šestého února jsem býval na horách. Nikdo mi na pódiu nepoblahopřál v den mých narozenin. Leda opožděně.
Na obrazovce při té příležitosti běžel váš zlatý skok ze Salt Lake City 2002. Jak vám je, když ho vidíte dnes, o dvanáct let později?
Pořád fajn. Ten skok nevidím tak často, jen když se přiblíží olympiáda nebo když je to období v roce, kdy jsem ho skočil. Pak to vnímám. Ale já z toho obecně mám krásné vzpomínky, ten jeden skok ve mně zrovna nevyvolává něco navíc. Když ho vidím, olympiáda se mi přiblíží, ale já jsem vždycky byl a pořád jsem člověk, který žije zítřkem a ne včerejškem. Nemám na to nostalgické vzpomínky: Jé, to bylo parádní.
Když tedy žijete zítřkem: budete mít šanci přijít si vyzkoušet atrakce Olympijského parku?
Uvidíme. Dcera Amélie bude dokonce bruslit na krasobruslařské exhibici. Ale já mám málo času.
Vytěžuje vás práce v televizi. Stíháte si vůbec sám zasportovat?
Snažím se denně najít v programu čas, abych mohl sportovat. Nechci se toho zbavit, protože bych čas jinak zaplácal něčím jiným. Mám daný harmonogram a snažím se ho dodržovat. Chodím cvičit do posilovny, hraju hokej, někdy zajdu na tenis. Sportuju v podstatě každý den.
Aleš ValentaProfil šampiona Narodil se 6. února 1973 v Šumperku. Proslavil se jako akrobatický skokan na lyžích, což byl před jeho érou pro Čechy prakticky neznámý sport. Na olympiádě v Naganu 1998 ještě skončil čtvrtý, ale o čtyři roky později už se v Salt Lake City radoval z nečekaného zlata. Jako první člověk na světě úspěšně skočil trojité salto s pěti vruty. Ze svého úspěchu dokázal vytěžit maximum a v České republice se stal průkopníkem sportovního marketingu. Ve Štítech na severu Moravy vystavěl a provozuje Acrobat Park, moderuje show Sportpark na Frekvenci 1. Za ženu si vzal moderátorku a modelku Elen Černou, s níž má dvě děti, dceru Amélii a syna Denise. |
Vyzkoušíte si ještě někdy akrobacii, zařádíte si třeba v parku ve Štítech?
Jo. V létě jsem tam trávil prázdniny a měl jsem s sebou děti. Denis skákal ze středního můstku a jak jsme tam byli, tak jsem se odpíchl a šel jsem si zaskákat. Samozřejmě to pro mě byl mnohonásobně větší zážitek než pro něj, bylo to super. Skákal jsem se synkem. Amélie to taky zkusila. Ale zůstávají věrní tomu, co dělají na sto procent, a tohle mají jako hezké zpestření léta.
Jaké sporty si zvolily vaše děti?
Amélie krasobruslí, je pořád na ledě. A Denis jakbysmet, ten zase dělá hokej. Takže děti jsou u ledu.
Jaký vy jste rodič malých sportovců? Postáváte u mantinelu?
Když má Denis hokejový trénink, já jdu právě do posilovny. Většinou se to snažím využít k tomu, že ho tam dovezu, zacvičím si sám a odvezu ho domů. Když jsou nějaké zápasy, jedu se podívat a zafandit, když zbude čas. Ale jsem klidný, protože to je jeho ambice, ne moje. Moje ambice je, aby byl dobrý člověk, aby se dobře choval a sport ho bavil. Totéž platí u Amélie. Oba jsou šikovní, snažíme se je motivovat pozitivně k tomu, aby se na sport nevykašlali. Když jsou dole, povzbudíme je. Ale že bych byl ambiciózní rodič, který na své dítko řve někde u mantinelu, to ne.
Stihnete se vlastně při tom všem dívat na olympiádu?
Myslím, že se podívám na večerní sporty. Zrovna ve čtvrtek jsem byl v posilovně a sledoval jsem, jak jely boulařky Nikola Sudová s Terezou Vaculíkovou. Takhle to asi bude vypadat i nadále.
