"Áchjo! Dny, které jsem od Vánoc strávil doma, bych možná spočítal na prstech jedné ruky. A to k nám ještě jeden den přijel dopingový komisař. No nic, ještě to vydržím. Olympiáda za to stojí, je to největší závod, který může být," vyprávěl dvaatřicetiletý Churavý, než ho včera na letišti u přepážky odbavili směr Vancouver.
A co směr olympijská medaile? Jedete si pro ni, Pavle?
To by mě taky zajímalo. Medaile totiž visí hodně vysoko.
Jak vysoko?
Možná až tamhle na stropě. Nevím. Zálusk na ni má určitě patnáct kluků.
A vy?
Zůstanu skromný. Ještě v prosinci jsem si říkal: Skončit tak na olympiádě do desátého místa, to by bylo parádní. Teď si říkám: Být tak do šestky...
V posledních sedmi závodech Světového poháru jste byl nejhůř sedmý, v Schonachu dokonce získal stříbro. Experti vás tipují za černého koně.
Konečně jsem chytil dobrý vítr, kéž by se mě držel ještě aspoň tři týdny. Mám životní sezonu, proto čekám i životní úspěch.
Tím jsme se dostali obloukem zpátky k medailím.
Možná. Když to cinkne, bude to pohádka. Olympiáda je největší možný závod, vrchol sportovního snažení.
Už jste z toho nervózní?
Ani ne, zatím to na mě nedoléhá, teprve sedáme do letadla. V Kanadě ještě potřebuju potrénovat, vyladit se.
Vyladit se?
Musím ještě vylepšit závěr na běžkách, tam se rozhodne. Naposledy když Francouz Lamy Chappuis, lídr Světového poháru, zařadil tu svou třetí rychlost, tak jsem nestíhal. Teď bych stíhat chtěl, proto na spurtících zapracuju. A taky si najedu trať, abych věděl, kde zaútočím.
Nečeká vás náhodou ve Vancouveru poslední olympijská šance?
Asi ano. Bude mi třiatřicet, těžko vydržím až do Soči 2014. Ale nechci nijak špekulovat dopředu. Dokud se mi daří, neodejdu.
