Na sportovce čekal tuhý boj s živly, terénní bojovka i pro běžce na lyžích.
Na trati, vytyčené bambusy a rákosovými pruty, se brodili přes potoky či připomínali vrchaře z Tour de France, vždyť zdolávali stoupání z 1430 do 1820 metrů.
Ve Svatém Mořici 1928 příroda triumfovala, kvůli oblevě zůstal závod rychlobruslařů na 10 000 metrů navěky nedokončen. O 20 let později se tamtéž museli sami krasobruslaři zapojit do odklízení přívalů sněhu, pod kterým zmizelo i jejich kluziště.
Zato když v Lake Placid vzniklo na dojezdu můstku jezírko plné vody a skokani často připomínali hastrmany, mohli se diváci smíchy potrhat.
I objevili se v onom čase podivní šarlatáni, na něž ostatní hleděli s podezřením. "Švédové měli zvláštního mazače-alchymistu a dolů i po rozbředlém sněhu skvěle jeli," popisoval dobový český tisk zrod servismanského řemesla.
Časomíra byla sci-fi
Elektronická časomíra měla ještě dlouho patřit do kategorie sci-fi, sportu vládly stopky, papír a pero. V Mořici 1928 rozhodčí deset hodin počítali výsledky severské kombinace, než určili pořadí medailistů. Nazítří pak zjistili, že udělali chybu: zapomněli totiž spočítat Nora Vinjarengena, kterému patřilo stříbro...
Jindy zase sportovci, ba i týmy, přebývali. V Lake Placid si olympijský hokejový turnaj zahrál mimo soutěž tým McGillovy univerzity z Montrealu - a nakonec porazil vítěznou kanadskou reprezentaci!
Do Svatého Mořice 1948 dorazily dvě reprezentace USA, každá vyslaná jinou organizací. Když se pohádaly, vyloučili je z her obě.
Éra univerzálů
Byla to éra univerzálů. Nor Haug vyhrál v Chamonix běh a severskou kombinaci, navrch přidal bronz ve skoku. Další Nor, Ruud, ovládl v Garmischi 1936 skok i sjezd do kombinace. Rakušan Schäfer si nejprve na letní olympiádě zaplaval, pak se stal v zimě králem krasobruslařů.
Byl to také čas dobrodruhů. Jak jinak nazvat šílený podnik Maxe Ippena, továrníka z Hradce Králové, jenž po znárodnění žil ve Švýcarsku. Před olympiádou v Mořici 1948 vzkázal Československému olympijskému výboru: "Mám bob, budu ho na olympiádě řídit, dodejte mi tříčlennou posádku."
Což byl problém, a tak nakonec vypomáhal hokejový rozhodčí Okoličány (po prvním tréninku si několik dní nemohl sednout) a student z řad diváků Šipajlo.
Češi skončili čtrnáctí, načež je Švýcaři obvinili, že přílišným brzděním poškodili dráhu.
Byl to však i čas sebevrahů. Tak hleděli laici na olympioniky na skeletonech. "Je to nejriskantnější zimní sport, oblíbený u amerických a anglických snobů, s padesátiprocentní nadějí na zmrzačení nebo zabití," psal pražský tisk. Po trénincích v Mořici 1928 nastoupilo k závodu jen deset statečných, kteří neskončili v nemocnici.
Ale ani karambol nemusel znamenat na hrách konec nadějí. Němka Cranzová padla v Garmischi 1936 ve sjezdu, ve slalomu se vracela do branky, přesto vyhrála alpskou kombinaci.
Američané měnili pravidla
A těch kolizí či bitek na rychlobruslařském oválu! Aby také ne, když si Američané v Lake Placid 1932 změnili pravidla k obrazu svému a zavedli závody s hromadným startem.
Hemžením tří družstev, složených z důstojných pánů kolem 60 let, se stala v Chamonix exhibice v curlingu. V Garmischi pak curleři dokonce uspořádali závod v metání na dálku.
Ukázkovými sporty byly též závod vojenských hlídek, praotec biatlonu (Poláci vzdali, když jim zkolaboval velitel), a závod psích spřežení.
Jepičí život měl zimní pětiboj, skládající se z běhu na lyžích, střelby, sjezdu, šermu a jízdy na koni. Zrodil se i zemřel ve Svatém Mořici 1948.
Se shovívavým úsměvem teď hledíme na staré fotografie. Byl to čas hledání, čas pokusů a omylů. Ale ti, kteří v nich hráli hlavní role, měli stejný sen jako generace Jandů a Neumannových. Olympijský sen.
 BUDOUCÍ LEGENDA. Plachá devatnáctiletá keasobruslařka, která skončila poslední v Chamonix 1924, není nikdo jiný než Sonja Henie. |
