Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Středa 23. srpna 2017 Sandra

Když sport nesport poráží rodeo v boulích

KOUZLO SLOPESTYLU. Lidi chodí jezdit na kopec, brázdit prašan, sbližují se s prknem, získávají cit. Až pak zkoušejí i nějaké triky. | foto: Reuters

8 2014
Krasnaja Poljana (Od našeho zpravodaje) - "Jau! Teď bych nechtěla být jejíma nohama," otřese se Šárka Sudová pod boulařským svahem, po kterém zrovna nekontrolovaně poskakuje Arisa Murataová. Japonku v kvalifikaci boule pořádně pokopaly, nedokázala korigovat styl a snad patnáct oblouků bojovala sama se sebou.

Sudová, mladší sestra české boulařské jedničky Nikoly, už tři roky závody akrobatek nejezdí, ale jako dvojnásobná olympionička ví své. "Musí ji děsně pálit svaly."

Boule – největší peklo a taky největší kus z finálního hodnocení rozhodčích. Celou polovinu bodů spolkne technika průjezdu.

"Američanka McPhieová má náročné skoky, ale v boulích trošku šoupe," všímá si Nikola Sudová. "A za to letos hrozně zkrouhávají."

Dalších 25 procent známky tvoří skoky na dvou můstcích, zbylých 25 rychlost. "Když tohle zkombinujete, budete nejlepší na světě," radí Radek Herot, trenér Sudové.
Rychlost, showmanství a také schopnost předvést ve vzduchu gymnastické manévry, to je kouzlo akrobatické disciplíny. "Je free a volnomyšlenkářská," říká Herot. "A je sportem pro všeobecně připravené – atleticky i gymnasticky," dodává kouč.

Fotogalerie

"Ale stejně nejvíc rozhoduje hlava, ne kolik jste udělali dřepů," namítá Sudová. Ona ani dřepů tolik dělat nemůže, koleno pochroumané před Vancouverem v roce 2010 je pořád strašákem. "

Daleko víc trpí záda," dodá Herot. "Každý sport má něco. Basketbalisté taky dopadají na palubovku, hokejisté narážejí do mantinelu. Když to umíte, tak v podstatě boulím uhýbáte, jste napřed a nečekáte na ránu."

Dřív, když ještě neexistovaly sněhové rolby a sjezdovky se neupravovaly do dnes standardního "manšestru", bojovali lyžaři s hrbolatou tratí. Kohosi tenkrát napadlo: A co takhle uspořádat závody? Je to víc než 40 let, co šílené rodeo na sněhu vzniklo, dalších 18 let trvalo, než se v Albertville dočkalo premiéry pod pěti kruhy.

A Herot připomíná: "Sport to byl na začátku populární i proto, že ještě neexistoval snowboard."

Ten teď možná na křivce popularity svého akrobatického soka z lyží předbíhá. "Zvlášť v Česku máme pro tento sport dobré předpoklady," ví Martin Černík, snowboardová legenda a první český olympionik na snowboardu. "U nás nejsou takové hory, aby se dal trénovat alpský snowboarding." Stal se tak propagátorem slopestylu.

Vrací se ke kořenům snowboardingu. Je jako nepopsané plátno, každý může dělat, co chce, říká se o něm. "A jeho popularita vychází i z toho, kde se sport dělá," říká Černík. Devadesát procent lidí, kteří si dnes koupí prkno, jezdí pro radost a pak objeví snowparky, rampy, překážky..."

Zábradlí (které musí být navoskované, aby se na něm závodník nezasekl), schody, zídky a tři velké skoky připravili organizátoři snowboardistům na trati v Soči. Na nich se hodnotí celkový dojem, obtížnost triků, plynulost průjezdu, čistota jízdy i to, pokud někdo sáhne na sníh. Gymnastika, rovnováha, k tomu rychlost kolem 30 kilometrů. Není prostor pro chybu!

"Ale slopestyle vlastně není klasický sport, zvlášť ne freestyle," upozorňuje Černík, trenér Šárky Pančochové. "Proto je i tak rozšířený, lidi prostě chodí jezdit na kopec, pak do lesa, brázdí prašan, učí se sblížit se s prknem, získat cit. A nakonec zkoušejí i nějaké triky. U nás to není tak, že bychom cíleně dvě hodiny trénovali jeden trik, prostě jezdíme na snowboardu a užíváme si to."

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze