Levně skoupil všechny pozemky v okolí, postavil větší hotel, získal na svoji stranu kalifornského guvernéra Richarda Nixona a vyrazil do boje o olympiádu. A pohádkově na ní zbohatl.
Outsider Squaw Valley porazil při volbách v Paříži 1955 velikány Innsbruck, Svatý Mořic a Ga-Pa. Údajně proto, že Cushing si v předstihu "koupil" hlasy z nezainteresovaných rozvojových zemí.
Těžko uvěřit, že členy MOV dokázal přesvědčit jeho plastický model střediska o rozměrech 3x4 metry. Domnívali se, že vše, co na něm vidí, už ve Squaw Valley stojí. Nestálo. Cushing byl tehdy jediným stálým obyvatelem.
Pomatení lídři MOV pozdě zjistili, že veškeré pozemky tu patří jemu a že si za ně i za výstavbu sportovišť nechá tučně zaplatit. Finančně musely pomoci vláda Kalifornie i USA, armáda dodala levnou pracovní sílu. Jen bobisté ostrouhali. Jejich tobogán by byl příliš drahý, tak je z programu her vyškrtli.
Slavnostní akty si vzal na starost Walt Disney, snad proto, že hned vedle Cushingovy vily dostal pozemek pro tu svoji. Zahájení her pojal velkolepě. Pěvecký sbor měl 2 545 členů, orchestr 1 385 hudebníků, nad stadion vzlétlo 2 000 holubů.
"Zahájení bylo v poledne, hustě sněžilo, zimní atmosféra, jak má být. Ale ohňostroj měli lepší v Cortině 1956," vzpomíná Karol Divín, stříbrný medailista v krasobruslení.
Nejen Disney měl tehdy na hrách premiéru, také videozáznam a počítač: "předpotopní" IBM 305 Ramac. "Zabíral celý autobus a byl pomalý," líčí Divín. "Hodinu po naší soutěži trvalo, než z něj vypadly výsledky."
Po hrách pozlátko zmizelo. Středisko pustlo, Američané raději sázeli v casinu ve 200 kilometrů vzdáleném Renu, než aby ve Squaw Valley lyžovali. Disney zemřel po šesti letech. Cushing až v roce 2006. Jenže už ho lákaly jiné projekty.
"Byl jsem se tam podívat třicet let poté," říká Divín. "Olympijské budovy i stadion zbořili, zůstalo jen velké parkoviště, vleky všude kolem a malé olympijské muzeum. Nevadí, i tak to je překrásné místo uprostřed hor."
