"Myslím, že máme co slavit," je přesvědčena. "Páté místo na olympiádě je pěkné. Zvlášť po výhře nad Španělkami, které nám tu ukradly první výhru," vrátila se k úvodu turnaje.
Po debaklu ve čtvrtfinále s Ruskem byla hodně zkroušená. Mrzelo jí, že nedokázala tým vyburcovat, ač je to její velká přednost. "Ta porážka nás ale nastartovala k tomu, že jsme zahrály dobře v utkání o páté místo," je přesvědčena."Po Rusku nám bylo trapně, ten zápas jsme vyloženě zahodily. Vůbec jsme se o to neporvaly," kroutí ještě dnes hlavou.
O motivaci před závěrečným duelem české basketbalistky neměly nouzi. "Chtěly jsme se loučit vítězně a poděkovat tak fanouškům, kteří tady s námi byli celou dobu. A taky Romče Hamzové a panu doktorovi, kteří v reprezentaci končí. Neřekly jsme si to nahlas, ale každý to tak cítil."
Basketbalová rodina Klimešů se díky ní dočkala dalšího olympijského úspěchu. Maminka Dana, za svobodna Ptáčková, se vracela z Montrealu 1976 se čtvrtým místem, tatínek Vlastibor Klimeš byl v týmu který skončil o čtyři roky později na hrách v Moskvě šestý.
"A já teď padla mezi ně, tak to máme akorát," smála se vyhlášená pohodářka. "Naši mi Zdůrazňovali, že v jejich sportovním životě nebylo nic krásnějšího než olympiáda a že je moc fajn, že máme možnost si tu zahrát."
Spojení s domovem udržovala v Aténách prostřednictvím telefonu. "Během turnaje mi rodiče posílali SMSky a taťka před každým zápasem skládal básničky. Oni jsou pohodoví, po porážce s Ruskem psali, jak jsou i tak moc hrdí a že nemáme věšet hlavu. Těším se, až to doma pořádně probereme."
Některé děti slavných rodičů to občas nemívají ve stejném oboru lehké, Zuzana Klimešová však na žádnou zášť nenarazila.
"My se dost brzo přestěhovali do Německa, takže tohle mě úplně minulo. Naši o basketu doma vlastně pořádně nikdy nemluvili a o sobě už vůbec. To jsem slyšela spíš od babičky a dědečka. Basket mě ani bráchovi nikdy nevnucovali, ale my to vždycky vnímali jako velkou motivaci," přiznala.
Ráda si prohlížela rodinná alba, pečlivě studovala výstřižky z novin se články o úspěších rodičů. A když už bylo jasné, že i ona nastoupí cestu směrem k basketbalové špičce, ráda se přiučila. "Taťka mě učil střílet a právě z jeho strany většinou přicházela kritika. Musím uznat, že to bylo vždycky k věci a pokaždé poradil dobře."
Jestli na její hře mají větší podíl rodinné geny nebo spíš dlouholetá tréninková dřina neřeší. "Já na to nikdy takhle nekoukala. Mě basket hrozně baví a když mě něco baví, dávám do toho všechno. Říkala jsem si, že když do toho investuju tolik času a energie, bylo by dobré to zužitkovat a někam to dotáhnout.
Po dvou letech opustí Řecko a zamíří na angažmá do Francie. "Skvěle jsem si ty dva roky užila, potkala jsem tu spoustu báječných lidí. Určitě se sem budu ráda vracet na dovolenou. Ale do Francie se moc těším. Nejen kvůli řeči, ale hlavně kvůli tomu, že tam je basket na vysoké úrovni."
Po češtině, angličtině, ruštině a řečtině tak začne pilně biflovat další jazyk. "Francouzky zatím umím tak akorát bonjour. Ale vždycky jsem se tuhle řeč chtěla naučit. Ve škole se jazyky učím těžko, takže pro mě je mnohem jednodušší střemhlav se vrhnout do tamního prostředí a odposlouchávat," plánuje.
Vyzkoušela si i angažmá ve WNBA, kde v létě 2002 oblékala dres Indiany. O rok později však už šanci v zámoří nedostala. "Nejřív jsem byla strašně zklamaná, mYslela jsem si, že bych si to zasloužila. Ale nakonec se ukázalo, že bylo lepší strávit léto v Čechách. Alespoň jsem měla čas na rodiče a na bráchu, který přes rok hraje a studuje v Americe. A mohla jsem odjet s nároďákem na mistrovství Evropy, to byl fantastický zážitek."
Po pátečním večeru stráveném ve víru velkoměsta si chce Zuzana Klimešová pořádně vychutnat závěr olympijských her. "Zatím jsme tu nic nestihly, buď jsme hrály nebo trénovaly. Teď to ale budeme dohánět, co to půjde. Vždyť kdo ví, jestli budeme mít za čtyři roky další šanci...
