Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Čtvrtek 17. srpna 2017 Petra

Neuvěřitelný, co se to děje? divila se Knapková během zlaté jízdy

4 2012
Londýn (Od zpravodajky iDNES.cz) - Je to příběh se šťastným koncem. Před úterní čtvrtfinálovou jízdou se z rozježdění vrátila s pláčem. Nejde to! řekla trenérovi Tomáši Kacovskému. Podruhé jí slzy tekly po tvářích v sobotu. To už však měla na krku zlatou medaili. "Je těžší než normálně, ale mám ji ráda na krku," vyprávěla olympijská šampionka ve skifu Miroslava Knapková.

Celou olympiádu vás trápilo zranění mezižeberního svalu. Dokonce jste prý před čtvrtfinále zvažovala, že odstoupíte.
Hodně. Pak jsem komunikovala se svou fyzioterapeutkou. Řekla, ať do toho jdu, že nemůžu nic ztratit a strašně by mě mrzelo, kdybych to nezkusila. Tak jsem do toho šla. Navíc jsem měla perfektní odbornou péči, Pavel Kolář se o mě staral celý týden. Naši fyzioterapeuti ve veslařském týmu byli úžasní.

Byl moment před čtvrtfinále, kdy jste byla rozhodnutá nejet?
Byl. Po rozjížďce mě to strašně začalo bolet. Byla jsem na vyšetření, kde mi zjistili, co se mi stalo. A pak to začalo strašně bolet. Když jsem se před tréninkem byla rozjet, slezla jsem a zjistila, že vůbec nemůžu jet. A pak mi to zatejpovali, dostala jsem prášky proti bolesti a mohla jsem jet.

Museli vás popostrčit k rozhodnutí jet?
Ne. Trenér byl spíš pro to, abych odstoupila, ale já jsem řekla, že ne. Že pojedu. Že když už nic, tak se pokusím aspoň odstartovat.

Kdo je Miroslava Knapková?

Profil olympijské vítězky z Londýna

Narozena 19. září 1980. Závodí za VK Slavia Praha. Měří 181 cm, váží 69 kg. Trénuje ji Tomáš Kacovský.

Je mistryní světa z roku 2011 a dvojnásobnou mistryní Evropy (2011, 2008). Na světovém šampionátu skončila třikrát druhá (2005, 2006, 2010). Vítězka SP 2002.

Na olympijských hrách startovala potřetí. V Aténách 2004 byla na skifu čtvrtá, v Pekingu 2008 pátá, na dvojskifu skončila v Pekingu šestá.

Věděly soupeřky o vašich problémech?
Chtěli jsme to utajit, aby nezískaly psychickou výhodu, protože se to roznese strašně rychle. Nechtěla jsem, aby to věděly. Taky věděla jsem o Karstenové, že měla zlomená žebra, tak jsem si trošičku víc věřila. Kvůli soupeřkám jsem nechtěla, aby měly pocit, že jsem nějak limitovaná.

Jak jste zvládala celou tu situaci?
Dostala jsem spoustu hezkých esemesek od kamarádů, známých. Bylo to úžasný. Dodalo mi to spoustu energie a klidu. Motivovaly mě. Bez spousty lidí kolem bych to asi nezvládla.

Byla pro vás motivací medaile Ondry Synka?
Já závodím sama za sebe. Nejsem tady, abych něco někde musela. Chtěla jsem si jet svůj závod. Od Ondry jsem dostala kytičku pro štěstí a řekl, že mi přeje hezký závod. Jel ho se mnou na kole.

Nejriskantnější částí celého finále byl podle trenéra start.
Bylo to tak, že jestli překonám prvních tři sta metrů, tak už to nějak zvládnu. Vždycky při těch jízdách mě bolelo na začátku, tam je největší nápor na to tělo. Pak už to rozjedu. Byl tam velký adrenalin, byla jsem nervózní, na druhou stranu jsem byla strašně v klidu. Ideální.

Na co jste myslela, když jste soupeřkám hned zkraje závodu o tolik odjela?
Bylo to neuvěřitelný. V půlce jsem si říkala, co se děje. Pak jsem slyšela trenéra, jak na mě křičí, a říkala si: Možná se opakuje Peking, zase jsem to trošičku přepálila.

Co na vás trenér křičel?
Abych se trošičku uvolnila. Asi věděl, že budu docela tuhnout. Poslechla jsem ho, nešlapala do toho, abych prostě dojela do cíle... Ke konci jsem strašně vytuhla, ale jsem ráda, že jsem ten náskok udržela.

V CÍLI. Skifařka Mirka Knapková vybojovala pro českou výpravu první zlatou...
ZLATO! Skifařka Mirka Knapková zvítězila v olympijském závodu s drtivou...
ZLATO. S velkým náskokem si dojela Mirka Knapková pro zlatou olympijskou...

Cítila jste zranění i v průběhu závodu?
Ne, spíš to bylo hodně psychické. Ale byla jsem limitovaná, že jsem nechodila na tréninky, jen jsem šlapala na kole a vyloženě šla na závod. Na čtyřech závodech jsem odjela nahoru dva kilometry, dva kilometry dolů. Šestnáct kilometrů za celou olympiádu.

Neměla jste strach, že se to podepíše na výkonu?
Měla. Šlo o to zůstat nejvíc psychicky silná.

Už jste si někdy užívala tak klidných pár desítek metrů do cíle?
Bylo to úžasný. Ondra říkal: Taková trošku republika pro tebe, ne? Slyšela jsem i od ostatních sportovců, co takhle vyhrávají, že když to jde lehce, tak je to supr. Že někdy to jde, ani nevíte jak. Možná to právě bylo tím zraněním, musela jsem trošičku změnit techniku, tolik jsem za to nervala, snažila jsem se jet spíš technicky. Od té doby mi všichni říkali, že technicky jezdím strašně hezky. Takže asi opravdu platí, že všechno špatný je pro něco dobrý. Že mi to zranění pomohlo.

To ale není recept na další úspěchy, že?
Zatejpovaná od hlavy k patě? Ne. Doufám, že už ne.

Fotogalerie

Kdy jste věděla, že už vám zlato nikdo nevezme?
Asi tři sta metrů před cílem jsem cítila, že sice tuhnu, ale takový náskok přece nemůžou dojet. Hlavně neudělat žádnou technickou chybu.

Ke konci jste se hodně ohlížela do cíle. Už jste nemohla?
Nemohla. Asi jsem fakt ten začátek hodně nakopla, ale říkala jsem si, že takový náskok, to už musím dokousat.

Co vám běželo hlavou?
Já jsem spíš hledala tu čáru. Počítala jsem metry, koukala, jak mě stahujou a odhadovala, jestli to vyjde.

První pocity v cíli?
Bled se opakuje. Už je to tady zase. Podařilo se to. Super.

Kdy jste dojížděla závod s takovým úsměvem?
Možná na tom mistrovství republiky. Bylo to supr. V půlce mi blesklo hlavou, jestli jsem to nepokazila úplně stejně jako v Pekingu. Ale těch 300 metrů před cílem jsem si říkala: Ty jo, takovej náskok, že to už fakt nejde.

Prezidentovo blahopřání

Vážená paní Knapková, milá Mirko,

dovolte mi, abych Vám upřímně poblahopřál k ohromujícímu finálovému výkonu a zisku zlaté olympijské medaile ve skifu.

Dnešní úžasnou jízdou jste korunovala své úsilí a úspěchy z minulých let a dosáhla na tolik vytouženou olympijskou medaili.

Přeji Vám mnoho dalších nejen sportovních úspěchů a děkuji Vám za skvělou reprezentaci naší vlasti.

S pozdravem

Václav Klaus

Za cílem jste zvedla ruce. Bylo to bezpečné?
Vsadila jsem se s kamarádkou, že když povedu o světlo... Ona říkala, že je mám zvednout už před cílovou čárou, ale já jsem je pro jistotu zvedla až za ní. Hned jsem je ale musela chytnout, protože jsem se nechtěla cvaknout.

Užila jste si finálový závod?
Užila. Šla jsem do toho s tím, že si to chci užít. Nestresovat se. V Pekingu jsem byla hodně svázaná a nepodařilo se. Teď jsem věděla: budu dělat, co umím, co je nejlepší, aby to bylo co nejrychlejší.

Před čtvrtfinále došlo i na slzy. Bylo jich víc, než při hymně se zlatou medailí na krku?
Samozřejmě. Víte, že máte formu, že vám to jde a najednou vás něco limituje. Není to jako nemoc, kdy jste úplně mrtvej. Takhle cítíte, že byste do toho šel, že byste to tam rozsekal, ale nejde to, protože nemůžete zatáhnout.

Zranění vám paradoxně asi pomohlo k olympijskému zlatu.
Možná ano. Nejenom technicky, ale psychicky. Nepřemýšlela jsem, co bude, jak vyhraju, nebo jestli prohraju. Pro mě bylo důležité absolvovat ten závod v nejlepší možné podobě, a když jsem to splnila, udělala jsem krok dál.

Tušila jste problémy, když odjížděla do Londýna?
Ne. Měla jsem bolesti už předtím, ale ne takhle. Po rozjížďkách se to hodně moc zhoršilo.

Jste olympijskou vítězkou. Potřebovala jste předchozí porážky k tomu, abyste získala tento triumf?
Určitě. Člověk tím získá zkušenosti, hodně mi teď pomohly. Před závodem jsem se cítila hodně psychicky silná. Měli jsme posunutý start, ale mě to nerozhodilo. Tušila jsem, že ostatní budou nervóznější jak já. Naučila jsem se vnímat spoustu věcí pozitivně. Britské posádky byly hodně zklamané, když měly bronzovou medaili. Chtěli zlato, nebo nic. Já říkala, že bych brala jakoukoliv. Zlato jsem chtěla v Pekingu, a jak se to pokazilo... Jela jsem tak, že chci jet prostě nejlepší závod.

Zůstanete v Londýně do konce olympijských her?
Už mám koupenou letenku na dovolenou. Letím do Walesu s kamarádkami. Původně jsem měla jet surfovat, ale jelikož mi pan Kolář naordinoval měsíc absolutního klidu, tak budu sedět tak maximálně na pláži.

Co vám řekne otec?
Myslím, že bude rád. Že bude pyšný na svou dceru.

Jaké budou oslavy?
Říkala jsem, že chci vyhrát, abych mohla udělat pořádnou party. Tak bude pořádná party! 





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze