Největší naleziště novodobé české doby bronzové bylo nyní odhaleno v Riu.
Naopak zlatá žíla se zde současným českým zlatokopům poněkud vytratila z očí a její poslední stopy byly nalezeny před dvanácti dny v judistické hale Carioca.
Češi vezou z her v Riu jednu zlatou, dvě stříbrné a sedm bronzových medailí.
V žebříčku zemí skončili až na 43. místě, nejhůře v historii Česka. Až za KLDR, Thajskem nebo Arménií.
Píseň skupiny Abba, že „vítěz bere vše“, sice ve sportu až tak docela neplatí, přesto zlato bere v tomto žebříčku nejvíc. A zlato bylo jediné. Což se výpravě naposledy přihodilo v Aténách 2004.
To je ta horší zpráva. Ovšem existují i jiné. Ty pozitivní.
Co by za českou bilanci daly někdejší velmoci z první světové desítky Rumunsko či Bulharsko! Natožpak Rakousko nebo Finsko, skromně se krčící s jedním bronzem.
Lukáš Krpálek (uprostřed) se chlubí zlatou olympijskou medailí z Ria. Josef Dostál (vlevo) si přivezl stříbro a bronz, Jaroslav Kulhavý „jenom“ stříbro.
S celkem 10 cennými kovy na kontě čeští sportovci početně vyrovnali sbírku, kterou se pyšnili na konci her v Londýně 2012, a jejich výsledek byl tehdy přijímán s euforií.
Pouze jednou v novodobé historii her stáli častěji na stupních vítězů než letos v Riu. Proto to byly dobré hry.
Navíc bychom mohli zvolit i jiné žebříčky. Návod poskytli Američané v Pekingu 2008, když v klasickém hodnocení národů nečekaně podlehli Číně. Tehdy se v závěru her začalo v předních amerických médiích hojně objevovat pořadí, které bylo určeno nikoliv primárně zlatými medailemi, ale celkovým počtem medailí. A v tom byli Američané opět nejúspěšnější.
Pokud stejný žebříček aplikujeme nyní, rázem se Česko vyšvihne o 16 pozic výše. A jak vtipkuje předseda olympijského výboru Jiří Kejval: „Z hlediska bronzů jsme v pořadí národů v první patnáctce.“
Co ještě Rio české výpravě ukázalo?
Bylo patrně posledním mocným „výstřelem“ silné generace sportovců. Hvězdy minulých olympiád Knapková, Špotáková, Hejnová, Kostelecký, Svoboda, Synek či Kulhavý se tu s bitvami pod pěti kruhy buď loučily, nebo se ke konci přiblížily.
Šlo o generaci, která začínala sportovat v desetiletí po sametové revoluci, kdy byl někdejší systém sportu v rozkladu a nový se teprve rodil.
Nyní by ji měla nahradit generace provádějící své první sportovní krůčky v přece jen konsolidovanějších podmínkách. Ale bude skutečně úspěšnější?
Medaile zajišťuje stále obdobná skupina sportů. Stejně jako v Londýně tenis, atletika a vodní sporty, jen zlatého pětibojaře nyní nahradil zlatý judista. S generační krizí se však budou v nejbližších letech patrně potýkat jak atleti, tak veslaři, a soudě dle výsledků, potkala už střelce.
Nemůžeme disponovat širokou škálou medailových odvětví jako například Britové, kteří jich mají rekordních čtrnáct. Právě oni však mohou být i vzorem, jak dokáže zemi povznést sportovní boom. Pobrali nyní ještě více medailí než při veleúspěšné „domácí“ olympiádě! Rozsáhlý program sportovní obrody národa, nastartovaný před jedenácti lety, kdy Londýn získal letní hry 2012, přináší své plody.
Kejval sní o tom, že podobný program nastartuje v Česku. Zároveň však vnímá, že v boji o pevnou pozici sportu a o finance do něj tekoucí doma stále nevítězí. „Sport nemá v Česku na růžích ustláno,“ říká.
Zvrat v tomto klání může napomoci k tomu, abychom v budoucnu neklesli do olympijských sfér Rakušanů či Finů.
