Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Čtvrtek 27. července 2017 Věroslav

KOMENTÁŘ: Na komáří frontě klid. Nepříteli olympiády je zima

Komár, ilustrační foto | foto: AP

16 2016
Rio de Janeiro (Od našeho zpravodaje) - Nejdřív jsem si myslel, že ve vedlejší budově olympijské novinářské vesnice vypukl požár. Pak začalo „hořet“ i u nás. Vypadalo to jako mistrovství světa v pálení pneumatik – kolem jednotlivých bloků projíždělo auto a šířilo za sebou hustý, štiplavý dým. I tak se v Riu bojuje s komáry. Více než kterýkoli z potenciálních přenašečů viru zika mě ale zatím ohrozil právě tenhle jedovatý čoud.

Na olympiádě už jsme zažili ledasco. Zácpy k uzoufání. Chaos a zmatky. Bláznivé šoféry, z nichž jeden s autobusem v plné rychlosti najel na retardér a nebohý fotograf vyletěl ze sedačky tak, že si málem zlomil ruku. Řízenou explozi opuštěného batohu u basketbalové haly, za což pořadatelé schytali kritiku, neboť arénu nenechali vyklidit.

Ale virus zika mlčí. Zatím.

Snad právě u něj nejvíc platí: obezřetnost ano, panika ne. Někdo komárům prostě „chutná“ víc, a tak zatímco mě bzučící bestie víceméně ignorují, pár kolegů poštípaly. Ale obecně jich je málo.

Zvlášť na to, že jsme v tropech. Jenže nikoli díky organizátorům, spíš jim navzdory. Plně chápu, proč celou čtvrtinu z brazilských nakažených virem zika hlásili přímo z Ria. Hned u olympijského parku se od jezera Jacarepaguá šíří kyselý zápach a po setmění hladina přímo jiskří, jak nad ní tancuje hmyz. Stojaté vody je všude dost, i u našeho bydlení rákosí kryje někdejší močál. Pro komáry královské podmínky.

Ale počasí je drtí. V Riu je nyní v lepším případě babí léto. Často krásné, o tom žádná, ale se vším všudy; v ranních autobusech se rosí okna, jak do přes noc zchladlých skel začíná pražit slunce. Kolikrát už z šedého nebe pršelo a pršelo a do toho dul vítr. Večerní plážový volejbal na Copacabaně si žádal bytelnou bundu. Případný růst teplot by to mohl změnit, ale nikoli radikálně.

Mluvčí olympiády Mario Andrada řekl, že i přes příznivé podmínky „nelze nic ponechat náhodě“, a tak kolem budov projíždějí vozy šířící dým. Všem je připomínáno, že si nejvíce pomohou repelenty a chráněným (či žádným) sexem, neboť i ten potenciálně může virus zika přenášet. Kdo chce mít jistotu, má si po návratu nechat odebrat krev.

Okolo nákazy je dál spousta záhad. Zpanikařily hlavně hvězdy golfu a tenisu včetně Tomáše Berdycha – dost možná je vylekala spíš nepřítomnost finančních odměn a bodů do žebříčků, nicméně uvést jako omluvu obavy o zdraví je teoreticky neprůstřelné. Ale prakticky? Vždyť i bořič sportovních mýtů a rekordů Michael Phelps pronesl: „Zika nám starosti nedělá.“

Proč by neměla? Třeba proto, že v průběhu fotbalového mistrovství světa v roce 2014 se v Brazílii zrovna množily případy epidemie krvácivé horečky dengue, potenciálně mnohonásobně větší hrozby. Nakazili se TŘI z účastníků – nikdo v Riu, všichni v Belo Horizonte ve vnitrozemí. Do země přitom kvůli fotbalu přijelo zhruba milion nadšenců.

Americký lékař Peter Hotez, specialista na tropickou medicínu z Texasu, to přiblížil následovně: „Netvrdím, že je riziko nulové, ale Rio je aktuálně jistě jedním z nejbezpečnějších míst západní hemisféry. Pravděpodobně bezpečnější než Miami.“

Prestižní vědecký magazín Lancet vypočetl následující: nejhorší scénář pracuje s počtem 3,2 nakaženého zikou na 100 tisíc lidí, pravděpodobnější udává 1,8 nakaženého na milion lidí. Připomněl, že chřipka zabije přes 30 tisíc Američanů ročně. Že účastníci a návštěvníci olympiády tvoří naprosto mizivý zlomek z těch, kdo po celém světě cestují do oblastí s hrozbou ziky. Konkrétně méně než 0,25 procenta.

A tak zatím platí: na komáří frontě klid. Snad vydrží.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze