"Kdyby mi někdo řekl na Vánoce, že budu na olympiádě šestnáctý, tak bych se mu asi vysmál," přiznal.
Vzpomenete si ještě na prosinec, kdy jste bojoval se zdravotními problémy?
Ještě o Vánocích jsem ležel jako lazar, byly to pro mě těžké chvíle. Olympiáda mě furt držela nad vodou. Když nakonec přišla, snažil jsem se užít si to, i když jsem byl po závodě trochu naštvaný.
Proč?
Skákal jsem na začátku a pak sundali o jedno okno nájezd, z kterého jsem měl v druhém kole úplně stejnou rychlost. Takže jsem v prvním skoku přišel o několik bodů, byla to trochu nespravedlnost.
Vraťme se k vašemu zdravotnímu stavu. Už jste v pořádku?
Záda a krk, všechno je v pohodě. V týdnu jsem měl problémy s podvrtnutým kotníkem, nemohl jsem moc naplno trénovat, ale do skoku mě to neomezilo, nevnímal jsem to. Už se tomu směju, protože když jsme se vrátili z Willingenu, kde jsem si kotník zvrtnul, nemohl jsem ani chodit. Fakt to bolelo. Smál jsem se a říkal, že to snad není už možný. Ale snad už jsem si to vybral.
Kdy se ten váš zdravotní stav obrátil v dobré?
Těžko říct. Začal jsem navštěvovat psycholožku Sládečkovou, která mi hodně pomohla. To byl velký krok kupředu. Vůle tě uzdraví.
Mohla za zdravotními problémy stát psychika?
Doktoři mi neřekli, jestli to bylo hlavou. Určitě tam něco bylo, tři měsíce jsem lítal po doktorech a nikdo nic. Nikdo neví, co způsobilo ten první stav. Mohlo to být od krční páteře, ale pak se to mohlo táhnout, protože jsem o sebe měl strach.
Skončit na olympiádě po takovém podzimu šestnáctý je pro vás asi hodně cenné.
Nechci se moc chválit, ale bylo to velkou pílí. Kdyby se někdo zeptal Plechyho (trenéra Luboše Plecháče - pozn.), co jsme za ten měsíc a půl udělali, asi by nevěřil, jak jsme se dokázali posunout. Bylo důležité, že jsem měl chuť do tréninku. Povedlo se to, ale jak, to nevím.
Čemu jste věnovali pozornost nejvíc?
Všemu. Síle, dynamice, ale všechno podle toho, jak jsem se cítil. Když mi začalo být blbě a bolela mě hlava, tak jsem se na to vyprdnul a jel za doktory do Prahy. Doma jsem se moc neohřál.
Kolik vyšetření jste celkem absolvoval?
Nejde to spočítat, ale už se k tomu nechci moc vracet. Je to za mnou, budu dál bojovat. Forma jde nahoru, víc si věřím, zlepšuju se.
Máte doporučení od doktorů, čeho se vyvarovat?
Nic takového naštěstí nepřišlo. Řekli mi, ať dělám, co mi vyhovuje, i když ze začátku se mi doktoři smáli, že je blbý, když se skokanovi na lavici motá hlava. Ale měl jsem na ně štěstí. Teď se jim raději vyhýbám. Jediné, co beru, je Tombex na ředění krve a doufám, že mi to v Motole na neurologii už vysadí a bude to bez problémů. Odmalička jsem neprodělal žádnou nemoc, ale teď jsem si to užil, čtyřikrát pětkrát týdně do Prahy, vidět všude ty nemocné, nic příjemného.
Je lepší koukat na olympijské kruhy ve skokanském areálu, viďte?
Když je člověk nasr... jako po závodě... Ale pak si uvědomí, co znamená, že jsem tady.
