V Praze se učí na gymnáziu, její čeština je bezvadná, ale pokoušet se s ní o rozhovor, toť věc nesnadná. Ne že by hovořit odmítala. Jen toho moc nenamluví. Tak jako před Vánocemi na mistrovství republiky.
"Už myslíte na olympiádu?"
"Nemyslím."
"Není pro vás motivací?"
"Ne."
"Tomáš Verner vám radí, ať se na ledu víc usmíváte. Snažíte se?"
"Snažím."
Ve stejném duchu debata pokračuje. Jednoslovné odpovědi: Ano. Ne. Sama takřka nehne brvou. "Rozvité věty nečekejte," pousměje se trenérka Vlasta Kopřivová. Zná svoji Bety. "Dospívá. Třeba přijde doba, kdy bude její pusa k nezastavení. Ale zatím na tréninku spíš jen poslouchá."
Exmistr Evropy Verner, další svěřenec Kopřivové, oceňuje technické dovednosti Ukolové, zároveň však poukazuje: "V umělecké části ještě pokulhává. Musí mít v sobě kus showmanství, otevřít se a chtít na ledě bavit. Lidé nechtějí stroje bez emocí. Krasobruslení je o kontaktu s diváky a rozhodčími."
Ukolová ovládá celou škálu trojitých skoků s výjimkou axela, který je u žen známkou extratřídy. "I na něj má. Postupně ho můžeme začít zkoušet," říká trenérka. Už nyní usilují o zařazení kombinace dvou trojitých skoků.
Těžká dřina mladou dívku rozhodně neodrazuje. "Na tréninku je nesmírně pracovitá," chválí Kopřivová.
Z ruského Kirova, kde se narodila, přes Nymburk, kde na ledu vyrůstala, vedla před třemi lety cesta Ukolové až ke zkušené pražské trenérce.
Do této sezony neabsolvovala jediný závod žen. Při českých prověrkách si však v létě vybojovala právo startu v olympijské kvalifikaci v Oberstdorfu. A tam všechny překvapila postupovým desátým místem. Poprvé od her v Naganu 1998, kde reprezentovala Lenka Kulovaná, má Česko zastoupení v ostře sledované olympijské soutěži krasobruslařek.
Na mistrovství republiky sice v Bratislavě podlehla Elišce Březinové, ale výsledek z olympijské kvalifikace vše přebíjí. Do Soči odletí společně s Tomášem Vernerem a Michalem Březinou.
"Bety sice bude závodit až ke konci olympiády, ale vezmu ji tam v předstihu už s Tomášem, aby poznala prostředí a otrkala se," plánuje Kopřivová.
Snaha vylepšit ledové herectví Ukolové je úkolem dlouhodobějším. "Třeba by pomohl kroužek herectví," dumá trenérka. "Byla jsem za tanečníky v Národním divadle, jestli by se Bety neujali a nenaučili ji to. Ale já myslím, že to přijde. Potřebuje čas. Zbytečně z toho děláme velkou tragédii."
Do Soči se jede učit. V dalších letech může její soupeření se sedmnáctiletou Březinovou probrat české ženské krasobruslení z krize. "Mohlo by to být mezi námi jako mezi Tomášem a Michalem," vzpomene Březinová Vernera a svého bratra. "Budeme spolu bojovat a zároveň si tím pomůžeme."
