Po sobotním závodě dopadla na nejlepšího českého cyklistu na silnici smršť výčitek. Kreuziger šlapal na špici vedoucí skupiny třiceti závodníků, ale když šest kilometrů před cílem vyrazil do zlatého trháku Kazach Alexandr Vinokurov, jeho týmový kolega a zároveň šéf z formace Astana, zůstal schovaný v balíku.
Fanoušky pak pobouřilo Kreuzigerovo prohlášení v cíli.
Když nemusíte, neškodíteBývalý profesionální cyklista Lubor Tesař, účastník olympiády v Barceloně a držitel bronzu ze silničního závodu na mistrovství světa 1993, spolupráci stájových kolegů chápe. "Rozumím, že z pohledu fanouška to může vypadat trošku zvláštně, ale je to něco jako nepsané pravidlo v pelotonu. Nemyslím, že by Roman Vinokurovovi nějak pomáhal, ale neškodil mu. A když nemusíte stájovému kolegovi záměrně škodit, neděláte to," řekl pro ČTK. |
"Byli jsme tam z Astany čtyři, ale i když jsme z jiných států, bylo by neslušné to udělat (stíhat Vinokurova). Kdyby nastoupil někdo jiný, využil bych toho. Ale takto by to bylo hloupé," podotkl v rozhovoru pro iDNES.cz.
Média pak začala moment rozebírat, některá dokonce obviňovat cyklistu ze zrady, a Kreuzigera tím naštvala.
"Jsem v šoku z toho, co někteří čeští novináři mohou díky své neodbornosti vypustit do světa. Spousta známých nechápala, když viděli šílenou reportáž v TV Nova plnou nesmyslů," rozlítil se na svém webu.
Vinokurova, který unikl s Kolumbijcem Uranem, už skupina nedostihla a ve spurtu neměl vrchař Kreuziger šanci. Nakonec skončil patnáctý.
"Ani ve snu by mě nenapadlo, že tenhle únik může slavit úspěch," uvedl.
Důrazně pak popřel, že by se za kazašským jezdcem nevydal kvůli týmovým vazbám.
"Jde o totální hovadinu. Jel jsem na olympiádu s cílem porvat se o co nejlepší výsledek pro Českou republiku. Řada lidí mi nevěřila, že olympijský závod vůbec dojedu do cíle. Ale já mu všechno podřizoval a připravoval jsem se na něj svědomitě. Myslím, že jsem předvedl výkon, za který se rozhodně nemusím stydět."
Podle vlastních slov se pouze choval pragmaticky. Na rozdíl od Španělů nebo Belgičanů zůstal mezi uprchlíky sám a nemohl si s nikým pomoci. Nemělo tak smysl dvojici sjíždět. "Kdyby v tu chvíli nastoupil třeba kdokoliv ze Španělů, půjdu po něm a vůbec neřeším, jestli je vpředu Vinokurov," tvrdí.
"Jenže přece nebudu tahat balík, když vím, že ve spurtu nemám sebemenší šanci. Myslel jsem, že je dojedeme a já zkusím tři kiláky před cílem vystřelit. Na takový závod si člověk může schovávat jen jednu kartu a já si ji nechával na tenhle moment."
Po víkendových reakcích tak cítil křivdu. Skoro až do samotného závěru bojoval o olympijskou medaili a patnáctým místem se nakonec postaral o nejlepší výsledek ze silničního závodu v české historii.
"Místo toho, aby se řeklo, že jsem zajel povedený závod, si někde přečtu, že jsem jel za Kazachstán na člověka, který mě v týmu platí. To je absolutní lež. Mám svědomí naprosto čisté."
