Nedávno jste se na tréninku zranil o zlomenou tyč. Jak to s vámi vypadá nyní?
Naštěstí to nebylo nic vážného. Zachránilo mě deset centimetrů od toho, že bych tady ani nebyl. Řešil jsem to s Pavlem Kolářem, byla to jen zhmožděnina. Ale byla to pecka, během deseti sekund mi bylo tak špatně, že jsem myslel, že omdlím. Za mě nejbolestivější zlomení tyče.
V Riu už jste několik dnů. Jak si užíváte pohodlí olympijské vesnice? Chutná vám jídlo v olympijské jídelně?
Nejsme tady od toho, abychom degustovali... Jídlo není to, co bývalo, ale každý si něco najde. Jinak je to v pohodě, bydlíme přímo u jídelny, což super. Autobusy si jezdí, jak chtěj. Jezdí často, takže i když přijedou v jiný čas, dlouho nečekáme. Jen je trochu škoda, že doprava na stadion strašně trvá. Ale všichni to mají stejný a zatím to zvládáme.
Spí se vám na olympiádě dobře?
Ubytování je dobré. Z Česka nám přivezli matrace, takže se spí super, i když já ještě měnil matraci za tvrdší. Je tady super parta, všichni fandí. Jen je škoda, že atletika je na konci programu. Zatím jsem si ani jednu olympiádu neužil. Ale člověk tady není od toho, aby si užíval, ale aby reprezentoval a podřizuje tomu všechno. Tak nasávám atmosféru z televize.
V sobotu vás čeká kvalifikace, v pondělí finále. Pak si můžete užít zbytek olympiády, ne?
Volno mít nebudu, skáče Jířa. (Jiřina Ptáčníková, jeho přítelkyně - pozn.). Šestnáctého srpna ráno budu muset vstávat s ní, kvalifikace holek mě nemine, a pak doufám ve finále.
Vy, na rozdíl od páru Rosolová-Helcelet, bydlíte spolu na pokoji?
Zákaz jsem nedostal. Každý z nás je profík, tohle téma ani nemá cenu zmiňovat. Nikterak jsme za to nelobovali a neprosili. Jsme spolu a za to jsem samozřejmě rád.
