"Tři zlaté nebudou, to bych musela při patnáctistovce lítat nad ledem," připomněla dvě suverénní Kanaďanky. O dvou zlatých však trenér Petr Novák hovořil. "To říká on, ne já. Když se to nepovede, nebude to na mně."
Ve čtvrtek fasovala olympijské vybavení. V pátek doma ve Velkém Oseku prala. "Sedm praček." Navečer pro ni kouč uspořádal rozlučkový "mejdan" s fanklubem v místním motelu U jezera. Vladimír Bartoš, jeden z fanoušků, předal trenérovi lahev Metaxy: "Je sedmihvězdičková. Pět hvězdiček je na pět olympijských kruhů a dvě hvězdičky na dvě zlaté."
Z aperitivu Sáblíková jen usrkla. Alkohol jí nechutná, objednala si horkou hrušku. Novák vedl dlouhý proslov, když najednou v čele stolu špitla: "Za pět minut mi dopere pračka." Kouč řečnil dál, ona po chvíli prohodila: "Peru barevný." Vzápětí si pro změnu vzpomněla: "Musím ještě koupit tablety do myčky na nádobí."
Fanklub jí odrecitoval básničku, než po 22. hodině vyrazila domů. "Už mám po večerce." Trenér Novák zůstával s hosty, Sáblíkovou s úsměvem vyprovodil slovy: "Tak Martino, nezapomeň, 14. února na stupních ve Vancouveru."
Martina Sáblíková a její trenér Petr Novák
Lídr fanklubu Petr Pechánek, který maluje závodní motorky i auta, mezitím líčil, jak propadl kouzlu rychlobruslení: "Přijel jsem za nimi na závody do Berlína a koukám – ty bláho, to je fofr, oni jezdí při pětistovce do zatáčky 60 kiláků za hodinu, skoro jak motorky na ploché dráze. Vylíčil jsem to doma v hospodě, zblbnul ostatní a založili jsme Martinin fanklub."
V sobotu dorazila za Sáblíkovou sedmnáctiletá Erbanová, benjamínek výpravy. "Chudák Karolína, měla strach, že sama si na olympiádu nesbalí," prozradil Novák. Každá obsadila jeden pokoj, na zemi dělaly hromádky. "Křičely na sebe z pokoje do pokoje a třídily tu kupu věcí."
Závěrečný oběd přijela ze Žďáru nad Sázavou uvařit maminka, s Českem se loučily řízkem a bramboráky. "Teď budu chodit jen do ‚mekáče‘," plánovala Sáblíková.
Rychlobruslařský minitým na letišti.
Na letišti byla v neděli v předstihu. "Před čtyřmi lety do Turína nám to málem uletělo." Tehdy se na jejím batohu klimbali čtyři maskoti, malé myšky – a na turínských hrách skončila čtvrtá. Tentokrát má maskota jediného. Pro jistotu.
Ještě nemíří přímo do Vancouveru, kde si domácí Kanaďané až do 6. února zablokovali halu jen pro sebe. Český minitým zatím najde azyl na oválu v Calgary.
Odlétala zdravá, klidná, připravená. "Bylo by fajn, kdybych se na olympiádě cítila jako při Evropě v Hamaru. Tam jsem měla pocit, že mi to vážně jede," vzpomněla na nedávný zlatý šampionát v Norsku.
Až nadejde den D a ve Vancouveru stane na startu, řekne si prý jediné slovo. To, které jí poradila Věra Čáslavská: "Kuráž."
