Treťjak nemá na Lake Placid dobré vzpomínky. Po první třetině ho trenér Viktor Tichonov vystřídal a do branky šel Vladimir Myškin. Současný kouč a generální manažer ruského týmu Vjačeslav Fetisov byl tehdy v 22 letech na své první olympiádě, a přestože si v jejím průběhu vedl úspěšně, porážka od USA vše překryla.
Věk na reprezentační dres měl v té době nyní jedenačtyřicetiletý Igor Larionov, ale tehdejší talent z Voskresensku ještě v Tichonovových plánech nefiguroval.
"Nikdy jsme o této olympiádě nemluvili. Nedají se srovnávat odlišné generace. Řadě mým spoluhráčům tehdy bylo čtyři, pět či šest let. Ilja Kovalčuk ještě nebyl na světě. Proto jsme nikdy ten zápas nepřipomínali," uvedl Larionov, který na dobu 80. let vzpomíná rád.
"Všichni jsme si hokej užívali. Stále jsme se zlepšovali. Náš styl byl podobný jako nizozemský fotbal v 70. letech. Všichni hráli dopředu i dozadu," dodal Larionov.
Střelec první branky Ruska Valerij Bure, jenž vyrovnal na 1:1, míní, že vzpomínky na Lake Placid pro řadu hráčů nemají význam.
"Většina z nás si jen těžko vzpomene, co se tehdy stalo. Hráli jsme s americkým týmem na americké půdě před plným stadionem a to stačí k tomu, aby nám napěnila krev. Byl to pro nás důležitý zápas, o tom není pochyb," uvedl Valerij Bure.
Souhlasil s ním i Mike Modano. "Je to něco jiného. V roce 1980 to bylo mužstvo osmnácti- či devatenáctiletých kluků a nikdo to v té době neočekával. Všichni jsme si to připomněli v televizi. Je pro nás skvělé, a hlavně pro Herba, že máme další šanci na úspěch," uvedl Modano.
Hrdina sobotního duelu Brett Hull, jenž čtyři a půl minuty před konce zajistil konečnou dělbu bodů, ocenil kvalitu utkání. "Tempo hry bylo neuvěřitelné. Oba týmy daly do zápasu všechno," komentoval zápas Hull.
"Jako každý dobrý střelec byl na správném místě. Je tam vždy," pochválil úspěšného střelce brankář Mike Richter.
