Za celou dobu od svého "super pádu" stál na svahu jednou. Tohle že je olympionik, ukazovali si lyžaři v Krkonoších. Oba kotníky ho bolely, nešlo to.
"V sobotu to na sněhu zkusím podruhé," říkal osmadvacetiletý reprezentant. "Už je to lepší. Teď zjistím, jestli to půjde, nebo je to víte kde..."
Za poslední čtyři roky nevynechal jediný podnik Světového poháru. Naposledy ležel s bolavými zády. "A první závody po návratu nebyly nic moc," vzpomínal. Teď je to možná ještě horší - natažené vazy a potlučené kloubní pouzdro v obou kotnících.
Na zranění ale intenzivně maká léčitel i mastičkář, který sám míchá masti přímo z bylin. "Já se potřebuju rozjezdit, co nejvíc," měl jasno. "V našem sportu se nedá forma vyležet. Kolik času budu potřebovat? Otázka by spíš měla znít: Kolik ho budu mít."
Do speciálu směr Vancouver napěchovaného českými olympioniky usedne 4. února. "Do olympijského startu pořád zbývá asi patnáct dnů," nestresoval se. "Nestane se, že bych v tom letadle neseděl. Stihnu ještě udělat spoustu věcí."
Plánuje třeba, že bolavý kloub zatejpuje. Už změnil vázání, které mu vadilo. "Oddělal jsem jsem přezku, která tlačila na bolavá místa, a přidal jsem další jinam," popisoval. "A pořád posiluju, abych měl když nic jiného aspoň sílu."
Většinu času tráví na rehabilitacích. Nechává se hýčkat na lymfomasážích, chodí do kryokomory v Radlicích.
"Mráz má urychlit regeneraci tkání," vysvětloval. "Kdyby ale byly závody zítra, bylo by to mizerné. I když, kros je nevyzpytatelný a s troškou štěstí..."
