Česká republika není ve světě sportovního lezení trpaslíkem. Ba naopak, Adam Ondra je mistrem světa v lezení na obtížnost i v boulderingu z roku 2014, ze světových šampionátů má celkem šest medailí, Světový pohár v těchto dvou disciplínách vyhrál celkově šestkrát. V lezení na rychlost patří zase do světové špičky Libor Hroza, bouldering umí i Martin Stráník.
„Určitě si myslím, že to je velmi dobrá zpráva, že se lezení dostalo na olympiádu. Myslím, že to má pro náš sport víc pozitiv než negativ,“ řekl ve světě uznávaný lezec Ondra. „Lezení je přirozený pohyb, který lidi odjakživa dělají, takže by to mělo být na OH, navíc to je atraktivní sport,“ uvedl třiadvacetiletý muž.
Jenomže ve sloučení rozdílných disciplín je podle něj kámen úrazu. Silové a technické lezení na obtížnost a bouldering se nedají porovnat s lezením na rychlost. „Lezení na obtížnost a bouldering jsou klasické kreativní disciplíny, neznáte cesty, musíte mít sílu i lézt správně a efektivně technicky,“ vysvětloval Ondra.
Při soutěžích v lezení na obtížnost a boulderingu nikdy nejsou stejné linie, zatímco pro rychlost je cesta roky standardizovaná. „Takže to mají specialisté postavené doma a trénují to do zblbnutí. Dát na olympiádu něco, čemu se nikdo na světě nevěnuje, to je kuriózní,“ uvedl první muž světového lezeckého žebříčku podle prestižního serveru www.8a.nu.
Mezinárodní lezecká federace chce svým krokem uspokojit požadavky MOV na co nejmenší rozšíření počtu sportovců na olympiádě. Formát soutěže se ale v lezecké komunitě setkal s nevolí a může sportu paradoxně ublížit tím, že špičkoví lezci na olympijské hry nepojedou. O tom Ondra uvažoval ještě na začátku roku, kdy se o zařazení sportovního lezení do programu OH mluvilo.
„Pokud se tam nominuji, asi bych tam jel, nechal jsem si to projít hlavou, bojkotem bych nic nedokázal, ale tenhle závod nebude mít takovou prestiž v lezecké komunitě jako třeba mistrovství světa,“ myslí si Ondra. „Bude působit úsměvně, když rychlostní specialista nastoupí na obtížnostní cestu a spadne na druhém kroku, stejně tak, když obtížnostní specialista nastoupí na rychlostní cestu a předvede dvojnásobný čas,“ vysvětloval student ekonomie.
Podle dostupných informací se už s formátem závodu nedá nic dělat. „Nejlepší bude, když olympijské klání v Tokiu bude úspěšné, olympijskému výboru se to zalíbí a někdy v budoucnu budou disciplíny oddělené,“ přemítal Ondra, který se nyní připravuje na světový šampionát v polovině září v Paříži. „Asi se tam o tom povede velká diskuse,“ pousmál se.
