Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Čtvrtek 24. srpna 2017 Bartoloměj

Lodě putují na hry. Ne každý věří letadlu

2 2004
Praha - Olympijskou deblkanoi Jirase a Mádera, dlouhou 4,58 metru, nakládá zřízenec v Ruzyni na vozík. "Tady zaměstnávají přemýšlivé lidi. Snad se s ní nic nestane," doufá trenér Jiří Rohan. "Zato v Atlantě s lodí nabourali přímo do zdi," připomíná jeho svěřenec Tomáš Máder. Nejcennější část výbavy českých vodáků se vydává na pouť do Atén vzduchem i po souši.

Není to stejné, jako když převážíte disk nebo kouli. Špičkové závodní lodě jsou drahou záležitostí. Nová deblkanoe Jirase a Mádera stojí 45 tisíc korun. Doktorova kanoe je za 130 tisíc.

A čtyřveslice za půl milionu. Vodní slalomáři nemají s leteckou přepravou dobré zkušenosti. "Dvakrát nám loď zlomili, v Kanadě a Japonsku," vzpomíná Rohan.

Po příletu na minulou olympiádu do Sydney plakala nad zničeným kajakem Irena Pavelková. Ale téměř vše umí spravit. "Vozíme s sebou speciální opravářský kufřík: epoxid, tkaninu, štětce, ředidla, brousítka, šmirgly," líčí Máder.

Horší je to s křehkými kocábkami rychlostních kanoistů. "Při poškození jsou neopravitelné. Pojišťovna pak platí," říká Josef Doktor, otec a trenér Martina Doktora. Raději upřednostnili suchou cestu autem.

"Jednu loď veze Martinovi brácha na střeše, druhou svaz. Máme to posichrované ze všech stran."

Leteckým společnostem svěřili Doktoři kanoi pouze dvakrát, při závodech ve Spojených státech. "Pokaždé ji rozbili! Naštěstí jsme pokaždé posílali po moři záložní, která přežila."

Čeští veslaři přepraví lodě do Řecka na speciálním vleku dlouhém jedenáct metrů. "Příští neděli pojedeme do italského Bari, odtud patnáct hodin trajektem do Patrasu a potom ještě další tři hodiny do Atén," líčí Miroslav Vašek, sekretář svazu.

Za trajekt zaplatí 38 tisíc korun, celá cesta je vyjde na 50 tisíc. "Do letadel by se tak dlouhé a velké lodě stejně nevešly," dodává Vašek.

Na šampionátu v USA si je půjčovali, jen skify odeslali letecky v těžkých železných kontejnerech. Střelci sice své zbraně snadno srovnají do letadla, ale klidu si moc neužijí.

"Ani v rámci Evropské unie nejsou procedury o moc jednodušší," posteskne si Václav Bečvář.

V Maďarsku museli letos vystoupit z letadla již připraveného ke startu, protože celníci si přáli znovu překontrolovat všechny údaje na zbraních.

"Vyvolávali nás jednotlivě podle jmen, ostatní cestující na nás byli řádně naštvaní." Akce trvala půl hodiny. Celníci mezitím zjistili, že některé pistole uložili zmatení zřízenci přímo na palubu, jiné do zavazadlového prostoru.

"Když jsme se pak vrátili z kontroly, zaslechl jsem, jak kdosi v letadle říká: Za to zdržení by jim neměli dát ani najíst,“ vypráví Bečvář.

■ Vodní slalomáři: "Vozíme s sebou opravářský kufřík."
■ Rychlostní kanoisté: "Naše lodě jsou neopravitelné."
■ Veslaři: "Dlouhé veslice se do letadel nevejdou."

Irena Pavelková odlétá do Atén i se svou lodí.

Autoři:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze